Historie japonských panenek sahá až do nejstarší epochy japonských dějin - období Džómon (10 000 - 300 př. n. l.), ze kterého pochází nejstarší kamenné loutky dogú nalezené ve vykopávkách. Mezi nimi je i slavná hliněná figurka připomínající kosmonauta. V Kopřivnici však můžete během léta obdivovat novější panenky z 19. a 20. století. Muzeum Fojtství totiž vystavuje na 200 originálních japonských loutek, panenek, figurek a hraček včetně dobových dřevořezů, všechno ze sbírek Náprstkova muzea. Japonské loutky nesloužily jen dětem ke hraní, ale splňovaly i různé obřadní funkce, sloužily jako dekorace nebo dary, pojily se k různým svátkům.
Nejvýznamnější svátek panenek je spojen se svátkem děvčátek hina macuri, který je v Japonsku dodnes nesmírně populární. Připadá na 3. března a při té příležitosti se vystavují překrásné panenky hina ningjó, což symbolizuje přání krásného a zdárného vývoje všech malých slečen v rodině. Silnou inspirací v oblasti loutek se stala Čína - kulturní vzor pro Japonsko v nejstarších historických obdobích. Třetího měsíce se v Číně konaly očistné obřady u řek. V Japonsku v období Heian (794 - 1185) pak dvořané napodobovali tyto čínské obřady tím, že vyráběli panenky z papíru, vkládali do nich vše škodlivé a pouštěli je po řece. Tyto papírové loutky opletené slámou, aby dobře pluly, se nazývají nagašibina - plovoucí loutky. Dnešní svátek děvčátek má původ právě v těchto dávných zvycích. Zvyk vystavovat panenky vznikl mnohem později až v době Tokugawa (1600 - 1868). Panenky hina ningjó jsou velmi nákladné, nejsou určeny na hraní, pouze k vystavování, obvykle se dědí z generace na generaci. Dvě loutky představují císaře a císařovnu v nádherných šatech. Rozšířené varianty bývají obohaceny o služebnictvo, dvorní dámy, hudebníky a drobné doplňky. Vystavují se na pódium nebo několikastupňové schodiště potažené většinou červeným suknem (červená je barva štěstí), a to na poměrně krátkou dobu (jednoho až dvou týdnů), jinak odpočívají pečlivě zabalené v některém z úložných prostorů domu.
Výstava nabízí k vidění několik druhů a typů loutek nejenom ke svátku děvčátek. Hodně záleželo na materiálu, který byl pro jejich výrobu k dispozici. Někde to bylo dřevo, ze kterého se vyřezaly postavy a oblékly se do nádherných historických kimon. Tak vznikly išó ningjó - kostýmové loutky. Z pilin se vyráběly panenky podobné Ičimacu Sanogawovi, z 18. století slavnému herci tradičního japonského divadla kabuki. Podle něj se jim dostalo i jména ičimacu ningjó. Nejdříve byly určené dětem ke hraní, dnes už jsou jen na vystavování. Papírové panenky kamibina jsou úsporné napodobeniny loutek ke svátku panenek, ale proto ještě nejsou méně nápadité nebo méně pracné. Úhledně poskládané ze vzorovaných papírů jsou velmi působivé svou stylizovaností a jednoduchostí. Mnohým z těchto papírových panenek se říkalo anesama ningjó neboli starší sestřičky. Papírové loutky dále zahrnují různé vystřihovánky, které je možno vidět i na dobových dřevořezech. Kromě vzorovaného papíru bylo oblíbeným materiálem papírmašé - papírová hmota, ze které se tvarovala dutá figura, jež se pak pomalovala pestrými barvami. Nejčastější jsou figurky tanečnic, hudebnic, bůžků apod., souborně se jim říká miharu ningjó, patrně podle místního názvu malého městečka v dnešní prefektuře Fukušima.
Technický pokrok umožnil výrobu panenek, které mohly ohýbat končetiny. Říkalo se jim micuore ningjó a často se prodávaly s bohatou výbavičkou, aby je jejich majitelky mohly převlékat. Naopak nejjednodušší ze všech panenek jsou kokeši soustružené ze dřeva, tvořené jednoduchým válcovitým tělíčkem a hlavičkou, která při otáčení vydává kvílivé zvuky. Zajímavými exponáty jsou mechanické dřevěné loutky kóbe ningjó, které se v Kóbe v letech 1870 až 1920 vyráběly jako suvenýry, převážně pro námořníky, aby měli co přivézt domů svým dětem. Loutky jsou vyřezané ze dřeva a obvykle natřené tmavě hnědou nebo černou barvou. Údajně to způsobil námořník černé pleti, který se v Kóbe objevil po otevření přístavu v roce 1868. V krabičce je ukrytý jednoduchý mechanismus, s jehož pomocí jsou loutky pohyblivé, figurka tak kýve hlavičkou a končetinami, něco pojídá nebo jí vyskakují oči z důlků.
Krásu japonských loutek je možno obdivovat až do 6. září. Výstava se koná pod záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR a Česko-japonské společnosti.
Alice Kraemerová, Jan Ražnok
