Snad nejnebezpečnějším místem na silnicích v poslední době se stalo okolí benzínových pump. Při soustředěném pohledu na poutače čerpacích stanic se totiž nejednomu motoristovi protáčejí panenky nejen z úporné snahy rychle najít ten správný řádek s typem paliva, které nenasytně konzumuje jeho vůz, ale i z cifry začínající zlověstnou trojkou. Zatímco fronty u pump na poslední kapku levnějšího benzínu pominuly a i ta čísla se poněkud snížila, potřeba užívat si pohodlí vlastního auta je u mnoha Čechů zřejmě stále ještě nezničitelná.
Ekologický autobus jezdící minulý týden po Kopřivnici spojil nejen části našeho města, ale i několik témat najednou. Potřeba přesunu z místa na místo je stará jako lidstvo samo, volba vhodného způsobu dopravy ale zůstane aktuální až do konce lidského pokolení. V posledních letech se nejen u nás stále více prosazuje individuální motorismus, paradoxně to ale hromadné a zvláště autobusové dopravě pomohlo. Když ne kvantitativně, tak aspoň kvalitativně. Bojovat o cestujícího starým, rezavým a notně zapáchajícím autobusem se v současné době už naštěstí nenosí.
Autobus jezdící na zemní plyn by teoreticky nemusel nikoho zvlášť zajímat. Jede odněkud někam jako každý jiný a od ostatních jej prakticky nerozeznáte. Téměř neznatelný rozdíl tu ale přece jenom je. Ekobus totiž znamená ve svém oboru aspoň drobný posun vpřed v době, kdy hrozí návrat smradlavých uhelných kalů do kotlů mnoha domů.
Michal Polášek
