Odchovanec kopřivnického hokejového klubu Adam Mikšovský se zdraví se svými bývalými spoluhráči Vsetína.
FOTO: KRISTINA ČABLOVÁ
Kopřivnice (cab) - Takový konec hokejové kariéry si odchovanec kopřivnického klubu Adam Mikšovský určitě nepředstavoval, ale osud tomu tak chtěl. Osmadvacetiletý útočník druholigového Vsetína přišel málem v říjnu 2014 v utkání v Novém Jičíně o oko, a byl tak nucen svou hráčskou kariéru opustit.
Před začátkem mistrovského utkání Kopřivnice se Vsetínem ve středu 3. února mu zástupci domácího klubu slavnostně předali dres jako poděkování a rozloučení se s aktivní kariérou. Za aplausu zhruba dvoutisícovky diváků si pak Mikšovský podal ruku se svými bývalými spoluhráči. Po skončení zápasu jej pak vsetínský fanclub vyvolal znovu na led, aby společně s hráči oslavil vítězství Valachů. „O této dnešní akci jsem se dozvěděl před nějakými dvěma týdny. Nebyl jsem na tomto stadionu tak šest let, takže je to hezké se sem zase vrátit. Ale není lehké sledovat hokej jen z tribuny. Něčemu jsem se věnoval 25 let a musel jsem to opustit. Ale na tom už teď nic nezměním,“ konstatoval Mikšovský, kterého čeká ještě jedna rozlučka na Lapači.
Byla to neuvěřitelná náhoda s nešťastným koncem. Mikšovský neměl po nemoci do zápasu devátého kola východní skupiny druhé ligy vůbec naskočit, ale nohy už jej táhly na led. Během třetí třetiny se však ocitl v závaru před bránou Nového Jičína, kam se sjelo dost hráčů, a konec jedné z hokejek se dostal pod plexisklo jeho přilby. A bohužel zasáhla oko mladého hráče.
Mikšovský prošel za svou hokejovou kariéru celkem 12 kluby, od extraligy dorostu a juniorů, přes druhou a první ligu až po nejvyšší mužskou soutěž. Jeho poslední zastávkou byl druholigový Vsetín. Nastoupil také v šesti zápasech národního výběru hráčů do 17 let, kde zaznamenal dva kanadské body za dvě asistence.
„Nemůžu říct, kde se mi líbilo nejvíc, ale možná bych vypíchnul působení ve Vrchlabí, kde byla stejně skvělá atmosféra jako ve Vsetíně,“ ohlédl se za svou hráčskou cestou Mikšovský.
Rozhodnutí, zda u hokeje zůstat, či nikoli, bylo těžké. „S manželkou jsme tehdy měli půl roku po svatbě a nedávno se nám narodil potomek, takže nakonec převážila rodina. Kdybych byl profesionálem, tak by se o pokračování v hokeji dalo uvažovat, ale druhá liga je v podstatě jen koníček,“ dodal kopřivnický odchovanec, jenž ve volných chvílích rád rybaří.
Již od 9. třídy ZŠ bydlí Mikšovský ve Zlíně, kde nyní pracuje jako správce budovy kliniky reprodukční medicíny. Sbohem hokeji však nedal a na Lapači ve Vsetíně působí jako asistent trenéra juniorů. „Baví mě to a určitě bych u hokeje chtěl zůstat. Ale zatím nevím, co přesně mě bude naplňovat. Uvidíme,“ dodal Mikšovský ke své budoucnosti.
