Manželé Jiří a Alena Márovi se svým dvacetiletým synem Jirkou procestovali již několik kontinentů. Dokumenty z jejich cest už bylo možné vidět i v televizním pořadu Objektiv. FOTO: DANA HOĎÁKOVÁ

Kopřivnice – Minulý týden ve středu v podvečer v čítárně městské knihovny vyprávěli manželé Jiří a Alena Márovi se synem Jirkou o svých zážitcích ze své výpravy, již nazvali Ve stopách vikingů. Během měsíční expedice procestovali Dánsko, Faerské ostrovy, Island a Grónsko. Jejich cestování je však výjimečné v tom, že syn Jirka je na invalidním vozíku, a rodiče mu tak chtějí dopřát to, co ostatní považují za samozřejmost. Jejich krédem totiž je, že se dá cestovat i s handicapem a každý cíl je dosažitelný.

S cestováním začal otec sám, když v roce 2004 odjel na Nový Zéland studovat angličtinu. O rok později napsal knihu o Novém Zélandu, čímž se mu podařilo dát dohromady základní kapitál, a na přelomu roku 2006/07 odjel na Nový Zéland i se svým synem. Už tenkrát se utvrdil v tom, že cestovat se dá všude a invalidní vozík není překážkou. Na další expedici se jejich cestovatelský tým rozšířil o manželku, která s nimi projela Ekvádor a Galapágy. Na třetí poznávací cestu, jejímž cílem bylo tentokrát Japonsko, vyrazila i dcera Monika. Tehdy projeli ostrovy Honšú, Kjúšú a Šikoku. Dalším cílem byly severní země Evropy. Tuto expedici Márovi nazvali Ve stopách vikingů a na měsíční trasu už cestovali v pěti. Tato expedice však nebyla poslední, před nedávnem se vrátili z Jižní Afriky a dokumentární materiál, který během svého pobytu pořídili, ještě nemají ani zpracovaný.

„O každé expedici jsme vydali knihu a natočili DVD, díky tomu můžeme cestovat, a splnit tak našemu Jirkovi jeho cestovatelské sny. On nám připravuje podrobný itinerář cesty včetně všech zastávek, kam se chce podívat. Jirka je první vozíčkář v České republice, který byl na všech kontinentech. Kdyby se nám povedla výprava na Antarktidu, o které uvažujeme, tak by byl prvním vozíčkářem na světě, kterému by se to povedlo. My to ale neděláme z důvodu těchto prvenství. My plníme sny svému synovi,“ okomentoval důvody cestování na začátku besedy Jiří Mára starší. Jak řekl, smyslem besed je ukázat, že lidé na vozíku mohou cestovat. „Jsme rádi, když naše beseda vyprovokuje vozíčkáře k nějaké cestě, nebo alespoň k zahájení cvičení či k nějaké akci a začnou žít plnohodnotný život,“ podotkl Jiří Mára. Ten také přiznal, že cestovat člověk na vozíčku nemůže sám. Je lepší, když cestuje s někým, kdo mu může pomoci, ale cestovat se dá a Jirka je toho důkazem.

I přes menší účast lidí na besedě byla diskuze o to živější. Místo plánovaných devadesáti minut trvala beseda přes dvě hodiny. Účastníci se ptali na další cestovatelské plány, ale i na to, jak se k lidem na vozíku chovají v jiných zemích, například přepravci či domorodci.

Dana Hoďáková