ALOIS MARK
* 11. 6. 1926 v Drnholci,
† 4. 1. 2001
Alois Mark nastoupil do Tatry počátkem druhé světové války coby čtrnáctiletý pomocný dělník, po válce přešel do podnikové správkárny a absolvoval učňovský kurz. Počátkem roku 1946 přechází do vývojového zkušebního oddělení. S profesí automechanika se účastní stavby prototypu nového aerodynamického osobního automobilu s typovým označením T107-1 (později T600 - Tatraplán). Dostává se do prvního kontaktu s tovární soutěžní činností, po návratu z vojny je zařazen do týmu mechaniků pro 12hodinový vytrvalostní závod automobilů na brněnském okruhu. Později byl zařazen do zkušebního týmu jezdců Tatry. Jeho dráha závodníka končí rokem 1967.
Mark úspěšně absolvoval 62 závodů, soutěží a maratonů, usedal za volanty vozů T600, T600/603, T605, T607 a vozů T603 v různých úpravách od třídy A1 až po B5 a GT. Čtyřikrát získává zlatou plaketu za 1. místo ve třídě a dvě za absolutní vítězství. Se závodním monopostem absolvuje pouze čtyři závody vždy s umístěním na druhém místě, stejně tak jako při jediném startu s vozem Tatra 605 na přerovském okruhu roku 1957. Pokud je hodnoceno celkové pořadí, je hodnocen 4 x na prvním místě. Čtyřikrát přispívá svým výkonem k vítězství továrního a národního týmu.
V zahraničí poprvé startoval v roce 1959 na rakouské Alpské soutěži, kde zvítězil s Tatrou 603 a získal stříbrnou Alpskou protěž pro nejrychlejšího jezdce. O měsíc později dojíždí celkově třetí na Rallye Wiesbaden a získává cenu pro nejlepšího zahraničního jezdce. Do historie se Mark zapisuje svými výsledky ve vytrvalostním Marathonu de la Route v letech 1964 - 1967, kdy dvakrát získává první a dvakrát třetí místo ve třídě. Naposledy startuje s Tatrou 603 v listopadu roku 1967 na Rallye Šumava. Tatra v tomto roce končí svou účast na automobilových soutěžích. V závěru poslední sezony je sportovní činnost Marka oceněna ústřední radou automotoklubu titulem „Zasloužilý mistr sportu“.
BRUNO SKLENOVSKÝ
* 17. 10. 1893 Větřkovice,
† 1. 8. 1957 v Torontu
Bruno Sklenovský po absolvování příborského gymnázia pracoval jako účetní asistent hornického oddělení zemské vlády pro Bosnu Hercegovinu v Sarajevu. V říjnu 1915 byl odveden do rakouské armády, na ruské frontě byl však zajat. Přihlásil se do československých legií v Rusku a zařazen byl ke 3. střeleckému pluku. Do Československa přijel v červnu 1920, od 1. srpna se stal důstojníkem z povolání u 53. dělostřeleckého pluku v Uherském Hradišti. Po absolvování Vysoké školy válečné v Praze byl zařazen do generálního štábu. Za branné pohotovosti státu na podzim roku 1938 byl zařazen do personální zálohy Hlavního velitelství ve Vyškově. Po okupaci ČSR nastoupil k MNO - hlavnímu štábu v Praze, do delimitační komise pro jednání o hranicích okupovaného území, kde při stanovování hranic 5. okupačního pásma usiloval o to, aby Větřkovice a okolní české obce zůstaly v ČSR. Od počátku okupace byl zapojen v odboji, jeho činnost však byla prozrazena a Sklenovský prchá do zahraničí. Ve Francii se stal velitelem dělostřelectva 1. čs. divize. Po kapitulaci Francie odjíždí do Velké Británie, kde působil jako velitel čs. vojenské mise v Londýně. Do republiky se vrátil na sklonku roku 1945. V říjnu 1946 byl jmenován velitelem III. sboru v Plzni, odkud byl 1. 1. 1948 přeložen do výslužby a 21. 3. 1948 emigroval do Německa, poté se přestěhoval do Velké Británie. Divizní generál Bruno Sklenovský byl 14. 2. 1949 degradován na vojína. Jeho další stopy v exilu se ztrácejí, podle ústních svědectví bývalých spolubojovníků se usadil v kanadském Torontu, kde 1. srpna 1957 zemřel. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost brigádního generála. Za svou kariéru obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání.
