Žáci druhého stupně základních škol mají určitě jiné starosti, než přemýšlet o svém budoucím povolání. Více než uplatnění na trhu práce je zajímá, kam půjdou o víkendu zapařit a na koho tam budou chtít zapůsobit. Z jejich úhlu pohledu je práce ještě hodně daleko, tak nač se tím trápit. Je tu však jedno velké ale: každý jednou dospěje a bude se muset sám rozhodnout, kam dál.



Exkurze šesťáků, sedmáků a osmáků jedné z místních základních škol v devatenácti firmách ve městě, může vypadat jako úhybný manévr od školních lavic, navíc podporovaný učiteli. Jenže škola už dávno nemá za úkol pouze tlouct do hlavy encyklopedické poučky. Návštěva ve firmách má kromě zvýšení povědomí o možnostech zaměstnání také další význam. Ve firmách chybí odborníci, přitom absolventi odcházejí pracovat jinam. Návštěva tak může inspirovat nejen k volbě střední školy, ale také upevnit vztah k regionu jako místu, kde nejen žijí rodiče, ale kde se dá i dobře pracovat.



Doba, kdy se o všechny staral stát, ale přitom je trvale ponechával ve stavu stejné chudoby, je už naštěstí pryč. Češi mají sklon shazovat veškerou odpovědnost za svůj zpackaný osud na někoho jiného: tu Brusel, Praha, zaměstnavatel, politik či společenský systém. Pokud tento projekt podpoří činorodost a zájem už v mladém věku, bude to jedině dobře. Důležité ale je s nabytými zkušenostmi a zážitky pracovat, aby se exkurze do firem nestala pouze dnem, kdy se prostě neučilo.



Michal Polášek