Co by to bylo za město, kdyby v něm nebylo pěkné muzeum. A co by to bylo za město, kde je co vystavovat a přitom není kde. Kopřivnice netrpí ani jedním z naznačených nedostatků. Počet expozic je zde oproti jiným městům regionu nadstandardní. Turisté mohou navštívit tři moderně zařízené objekty s historickými relikty či připomínkami významných osobností.



Místní muzejníci mají ve své práci jednu zásadní výhodu – zřetelně dané hlavní motto stálých expozic. Asi těžko by u nás turista hledal ukázku výroby knoflíků, když zdejší tradice má minimálně čtyři kola. I nedaleký rodák Sigmund Freud by při aplikaci metody asociace brzy seznal, že při nadnesení slova Tatra se mu u všech pacientů dostává totožné reakce v podobě názvu našeho města.



Ta výhoda je ale zároveň tak trochu danajským darem. Velká atraktivita nosného tématu, téměř statisícová návštěvnost a nezanedbatelné vstupné vyvolávají pocit, že při udělování příspěvku z veřejné pokladny je na místě velká obezřetnost. Zvláště, když mnoho lidí zná základní princip hry o výši dotace spočívající v prvotním nadsazení požadované částky.



Provoz muzeí se však sám od sebe nezaplatí asi nikde, příklad podnikového muzea automobilů v Mladé Boleslavi se u nás napodobit nedaří a historii je třeba chránit. Proto nezbývá nic jiného, než peníze z městského rozpočtu na největší turistické lákadlo dát. Při pomyslném předávání obálky by však měly být obě oči raději mírně přivřené.



Michal Polášek