Vánoční pohádka o zlém větru

Je již tradicí, každý to ví, že ve Štědrý den lidé chodí na hřbitovy. S krabičkou zápalek a svíčkou v kapse také já vyrážím tam zase. Kde se vzal, tu se vzal, studený vítr zafoukal. Mrazivého větru poryvy a do hlavy vkrádají se pochyby. Podaří se svíčku zapálit? K mému údivu a překvapení se povedlo na první dobrou. Ale neradoval jsem se dlouho, svíčka vzápětí zhasla. Marné byly pokusy zapálit ji znovu. Schoval jsem se za zdmi pánské toalety, tam za mnou zlý vítr nemůže. Pronést hořící svíčku zpátky a uchránit plamínek?

Ke hrobu rodičů a prarodičů se vydávám na Boží hod vánoční. Zlý vítr se proměnil na hodný vánek, svíčka krásně plápolala na náhrobku a já jsem zavzpomínal na zesnulé blízké. Stanislav Hlas

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.