Fejetonek o tom, jak je důležité míti účtenku

Účtenky z nákupů rozhodně hned nevyhazujte a mějte při sobě, mohou se hodit. Přišlo to zčistajasna. Tělo si rázně řeklo o vyprázdnění a žádost byla stále silnější. Nejbližší záchod byl v parku, desetikorunu jako vstupenku jsem měl připravenou, jen se modlil, aby bylo volno a byl tam toaletní papír. WC zabzučelo, rychle otevřu dveře a první pohled patří malinkému výklenku, odkud se vytahuje toaleťák. Bohužel zeje prázdnotou. Jako by se naplnily nejčernější předtuchy. Již to bylo neudržitelné, nezbývalo, než velkou potřebu vykonat. Z obchodu jsem měl čerstvou účtenku, to ale bylo zoufale málo. Prohrabal jsem tašku a vyšmátral pár starších.

Jaká prozíravost, že neskončily mezi odpadky! V supermarketu na pokladně jsem jednou slyšel dialog prodavačky se zákazníkem: „Chcete účtenku?“ „Ne, stejně mi ji nikdo neproplatí.“ Já si ji vezmu pokaždé a leckdo by možná nevěřil, k čemu může být také dobrá, jak poslouží v nouzi nejvyšší. Třebaže náhražka to je velmi nedokonalá.

Stanislav Hlas



Prázdninové zamyšlení – Naše škola

Již několik roků chodíme okolo školy u kostela, která zeje prázdnotou. V době, kdy tam chodilo několik generací, to byla škola moderní a jiná než ostatní školy v Kopřivnici. Byla od 6. do 9. třídy rozdělená na dvě půlky, chlapecká půlka byla ke Kachlovce a k náměstí byla dívčí. Uprostřed školy v poschodí byla kreslírna a kabinety s pomůckami. V přízemí byl byt školníka, třídy, velká moderní tělocvična, dále pak sborovna a ředitelna. V době, kdy jsem tam chodila, byla ze sklepních prostor, směrem ke Kachlovce, vystavěna školní jídelna. To je jen malé zamyšlení nad těmito prostory, kde se učili již naši rodiče a v každém určitě zanechaly nemalé vzpomínky.

Magdalena Polívková



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.