Promrzlá dívka a karambol v obchodě

Zima jako vymalovaná, nohy kloužou a boří se do sněhu. I taková může být procházka podvečerní Kopřivnicí. Na chodníku autobusové zastávky míjím dvě mladá děvčata. Jedno mě osloví a poprosí, jestli bych jim mohl zavolat taxi. Druhé děvče se viditelně trápí, celé se třese. Mrazy dokážou pozlobit, té dívky je mi moc líto, samozřejmě bych rád pomohl, ale nemám jak. Nevlastním totiž mobilní telefon. Holkám se omlouvám, hlavně ať velmi studené počasí ve zdraví přežijí a spěchám si za svým.

V jedné prodejně naplním košík potravinami a pitím. Zaplatím, ukládám si zboží do tašky a paní od pokladny odváží nákupní koše ke vchodu. Najede však na nějakou nepostřehnutelnou překážku a vysoký komín, postavený z hlubokých košíků, se poroučí k zemi. Jako když je odstřelen starý, dosloužilý tovární komín. Paní se drží za koleno, při nehodě se uhodila. Teď již vůbec nevadí, že nemám mobil. Neváhám a běžím pomoci.

Ta drobná, útlá žena, o níž je řeč, je hodná, milá, má ráda lidi, ráda se baví se zákazníky, a i my dva jsme se hezky spřátelili. A tak si jen přát, aby nenormální doba pominula, skončily roušky, abychom si zase normálně viděli do tváří.

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.