150 let od narození významného českého politika Msgr. Jana Šrámka
ThDr. Msgr. páter Jan Šrámek se narodil v obci Grygov dne 11. srpna 1870 v prosté moravské početné rodině. Otec brzy zemřel a matka, když chtěla, aby syn Jan dostudoval, prodala část polnosti. Syn studoval v semináři na kněze a o Vánocích roku 1892 byl vysvěcen. V březnu 1893 nastoupil jako kaplan do farnosti v Novém Jičíně. Město tehdy mělo 12 tisíc, převážně německých, obyvatel, a jen 1000 Čechů.
Bohoslužby se zde mohly sloužit jenom v němčině. Proto P. Jan rád docházel do okolí kázat v češtině. Zde také mohl nabádat lidi ke spolkové činnosti. V Jičíně bylo dost textilního průmyslu a lidé z okolí tu docházeli za prací. Při práci do setmění se pak těžce dostávali domů. Šrámek, za pomoci českých farníků, proto pro ně zřizoval noclehárny, zvláště pro mládež. Pomáhali jim též ke kulturnímu vyžití. Také v obcích okolo Jičína se pro zastřešení spolkové činnosti Čechů stavěly Katolické domy. P. Jan však pro svoji činnost měl mezi Němci hodně nepřátel, kteří ho často s kyji pronásledovali, že se musel ukrývat, až z toho onemocněl. Léčil se a biskupství ho poslalo k doléčení na jih ke Slovanům. Zde Šrámek získal přátele a poznával jejich spolkovou činnost.
Tělovýchovnou činnost Orel potom doporučoval zakládat také u nás. Orel zapustil kořeny hlavně na Moravě, pod heslem: „Ni zisk, ni slávu!“ Šrámek dále doporučoval sdružování a jednocení kulturních, dělnických i sportovních spolků a získával na popularitě. Byl navržen a také zvolen do CK sněmu ve Vídni, jako T. G. Masaryk. První světová válka přinesla zrod samostatné ČSR a Šrámek se dostal do parlamentu i vlády. V roce 1919 byl spoluzakladatelem strany ČSL a stal se jejím prvním předsedou. Křesťanům tehdy nedávali velkou šanci, ale Svatováclavské dny Orelstva zaplnily v Praze tisíce cvičenců, velkou plochu Strahovského stadionu… V roce 1928 Šrámek doprovázel prezidenta Masaryka přes Frenštát na Pustevny a Radhošť, u kaple jim tehdy muži Pěveckého sdružení Kopřivnice zazpívali vlasteneckou píseň Hory od J. Lva. Bylo tam tehdy na 50 tisíc účastníků.
(Pokračování v příštím čísle)
Josef Kostelník
Fejeton od velké vody aneb „Spropitné“
Přišel jsem na přehradu Větřkovice a mám žízeň. Musím ale vystát dlouhou frontu. Je horký letní den a před domečkem s občerstvením čeká mnoho lidí. Přede mnou stojí dva malí kluci a vedle nich jejich maminka. Po chvíli se k nim přidal štíhlý muž s plnovousem, a to byl tatínek. Většímu synkovi dá do ruky dvěstěkorunovou bankovku s tím, že si ji může podržet u sebe. Jen ať se učí nakupovat.
Rozhlížím se kolem sebe, návštěvníci stále přicházejí, fronta narůstá a postupuje velmi pomalu. Konečně jsem u okénka a chlapec se ještě radí s rodiči, co koupit. Slyším, že to budou dvě piva a cosi dalšího, jež si našli na vylepené nabídce. Obsluha poprosí o asi sto dvacet korun. Hoch položí za okno dvoustovku a rozhodně a rázně řekne: „Dvě stě!“ Táta s mámou se zasmáli a mně se ústa roztáhla taky. Ten kluk není žádný skrblík, takové dýško. A pan prodavač? Samozřejmě chlapci povídá: „Počkej, já ti vrátím.“
Stanislav Hlas
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
