Podšostýnské rozjímání – 3
(Dokončení z minulého čísla)
Rohový dům v jeho bezprostřední blízkosti s dvojitými hnědými dveřmi, jež se zdával tak trochu tajuplný, poskytoval dámské kadeřnické služby a ze svých oken zvědavě pozoroval ruch na třídě „nového kopce.“
Přešli jsme můstek nad tiše protékající Kopřivničkou a nahlížíme malými umně vyřezávanými výlohami do hodinářství pana Gerlocha. Za dveřmi s ostražitě znějícím zvonkem příchozí vítal milý zvuk o překot tikajících hodin i hodinek. Jedny z nich jako vzpomínku na minulý čas s označením Josef Gerloch – Kopřivnice nosíval v kapse na řetízku dědeček a dodnes připomíná mužskou eleganci těch let. Dům šířící okolo sebe líbeznou vůni cukrářských výrobků a vyhledávaný jistě mnoha občany města byla cukrárna „U Čapků“. Dům vybavený pekárnou ve sníženém přízemí a na tehdejší dobu i půvabně vyhlížející prodejnou byl lákadlem s širokou nabídkou kvalitního sladkého sortimentu.
A jako poslední z protější řady vzpomínaných zajímavých i známých budov byla prodejna smíšeného zboží vedoucího pana Valenty. Tady se místem nešetřilo. Alespoň tak mi připadala na onu dobu prodejna s věncem pultů okolo a nabídkou všeho možného. S panem vedoucím ve vzorně bílém a nažehleném plášti. V dohledu měl též nejrušnější křižovatku města, jíž procházely každodenně stovky zaměstnanců směřujících do závodu na výrobu automobilů s tím nejslavnějším názvem a světoznámou značkou Tatra.
Věra Horáková
Máme, co jsme chtěli?
Před samotným hlasováním o vyslovení nedůvěry současné vládě odsoudil velmi přísně poslanec pan Kalousek jednání poslanců za ČSSD. Ti se rozhodli hlasování se nezúčastnit a z jednacího sálu odejít. Jejich rozhodnutí označil mimo jiné za zbabělé. Pana Kalouska nijak moc rád nemám, s jeho názorem na chování poslanců ČSSD však souhlasím.
Smutné je, že něco podobného se stalo u nás v Kopřivnici. Zde při hlasování o obsazení funkce starosty, jeho zástupců a členů rady skupina sedmi, osmi zastupitelů se tak zvaně „zdržela“. Prostě nebyla pro, ale ani proti, což je vlastně totéž, jako kdyby se voleb nezúčastnila. Vyvstává otázka proč. Báli se členové skupiny říci nahlas svůj názor? To snad ne. Potom nezbývá, než se domnívat, že těmto zastupitelům je, jak se říká, „FUK“, kdo bude zvolen do vedení města. S takovým přístupem k řešení zájmů města a občanů se asi voliči těžko jen tak spokojí. A samotní zmínění zastupitelé by si měli odpovědět na otázku, zda nebyli do zastupitelstva zvoleni omylem a zda tam vůbec patří.
Karel Vodička
Několik vět…
Chtěl bych reagovat na článek v KN ze dne 29. listopadu 2018, číslo 42, kde zastupitel Ivan Telařík píše o problému Katolického domu v Lubině. Zastupitel Telařík tam říká nahlas to, co si občané Lubiny myslí. Nemá cenu se o těchto věcech bavit někde v hospodě, ale na veřejných schůzích nebo se zastupiteli města. V tomto článku se víceméně píše o napravení křivd z minulých let. Jeden vysoce postavený činitel ve vládě řekl, že je třeba křivdy napravovat, ale nečinit nové. V případě Katolického domu jsou křivdy dvě.
První křivda se stala, když Katolický dům převzal stát a dal jej do správy MěNV v Kopřivnici. Je třeba říct, že v této době se MěNV o Katolický dům staral, aby dobře sloužil všem občanům Lubiny. Byly prováděny všechny úkony, které napomáhaly jeho provozu. Během let se provedla přístavba Katolického domu, jak píše zastupitel Telařík v KN. Jedná se o restauraci, byty a jiné zbudované prostory. Potom se stalo, něco s čím snad nikdo z občanů, kteří se podíleli v rámci akce „Z“ na této výstavbě, nepočítal. Uvedu coby pamětník několik z těch, kteří se dobrovolně a bez náhrady na těchto akcích podíleli: p. Štěrba, Polášek, Hubeňák, Tománek, Jalůvka, Matula a mnoho dalších.
Následně se Katolický dům vrátil i s novou přístavbou do vlastnictví Římskokatolického farního úřadu v Lubině, potažmo Společnosti Katolického domu v Lubině. To vše, včetně výrazného zhodnocení v podobě nově přistavených objektů, které dnes slouží ke komerčním účelům.
Četl jsem ve zprávě právního oddělení, že se měl Římskokatolický farní úřad v Lubině vypořádat s Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci. To mi nic neříká, protože nemalé finanční prostředky, které byly na přístavbu vynaloženy, nešly z tohoto ministerstva, ale z finančních prostředků MěNV, tj. z daní a poplatků všech občanů Kopřivnice a přidružených obcí. Proto souhlasím se stanoviskem zastupitele Ivana Telaříka, tak jak píše v KN.
(Pokračování v příštím čísle)
Karel Matula
bývalý člen Komise Rady města Kopřivnice pro místní část Lubina
Zklidňující radary
Tak jsme si mohli v posledních KN přečíst, že naši městští radní se rozhodli ještě více zklidňovat dopravu ve městě zakoupením a instalací radarů, které budou na různých místech sledovat dodržování rychlosti. Je to správné, disciplína musí být... Jak napsal klasik české literatury již téměř před sto lety, představte si, jak by to vypadalo, když by na každém stromě na Karlově náměstí seděl voják bez disciplíny! A tak za statisíce koupí město radary a úředníci budou rozesílat obálky, pošta je bude roznášet a my řidiči za statisíce (či milióny) platit. Místní řidiči se zklidní, ti cizí budou platit. Nicméně se obávám, že to zklidňování je primárně jen eufemismus pro výběr peněz do městského rozpočtu. A nikoliv bezpečnost dopravy. A určitě to není jen moje obava, ale obecné mínění. Budiž... Jen ta rychlost rozhodování ve vedení města o nákupu radarů je udivující.
V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na diskusi o řešení dopravy v "ptačí čtvrti" asi před dvěma roky. Více než půl roku trvalo, než jsme prosadili instalaci zpomalujících prahů. S jakými náklady to asi bylo spojeno? Byla současně projednávána možnost vyznačení jízdního pruhu pro cyklisty, kteří houfně v jednosměrné ulici jezdí z koupaliště, stadiónu, lesa atp. proti povolenému směru. Kolik by ta čára stála? No jo, na pokutách by ale tolik nevynesla. Do dneška ji nikdo nenamaloval.
Bohdan Bartoš, Kopřivnice
Poděkování ZŠ Lubina
Jeden plamínek chuti pomáhat může zažehnout obrovský oheň solidarity.
V dnešní uspěchané době je velice vzácné, když je člověk sám od sebe ochotný se zastavit a porozhlédnout se, jestli někdo něco nepotřebuje. Dalšího takového výjimečného člověka jsme našli díky našim aktivitám v paní Mgr. Ivaně Davidové, ředitelce Základní školy Kopřivnice-Lubina. Lidé, kteří jsou s touto školou spojeni, jsou známí svojí vstřícností, chutí pomáhat a neutuchajícím elánem (a dovoluji si tvrdit, že je to i díky jejímu zapálení pro dobrou věc). Žáci, rodičové i všichni zaměstnanci zareagovali na naši výzvu ADRA sbírky tak vstřícně a pohotově, že jsme si pro vyzvednutí nasbíraného šatstva, hraček a potřeb do domácnosti museli dojet dodávkou.
Tímto chceme poděkovat ochotným žákům, štědrým rodičům, ale i celému učitelskému sboru, … prostě všem, kteří se do sbírky zapojili. Vaší pomoci si velice vážíme a věříme, že bude ještě dost příležitostí k setkávání a k další spolupráci. Děkujeme! Vaši podpory si velice vážíme.
Leona Sroková za Dobrovolnické centrum ADRA Frýdek-Místek Fundraiser, Public Relations
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
