Zemřel Václav Křesina (1931-2017)
Na začátku dubna zemřela ve věku 85 let významná, byť dnes poněkud pozapomenutá osobnost kopřivnického života, historik, archivář a farář Církve československé husitské, pan Václav Křesina. Jeho život i jeho dílo zasáhlo množství oblastí a v mnoha ohledech nabylo výrazného nadregionálního významu. Stojí proto za to si jej na několika řádcích připomenout.
Václav Křesina pocházel ze středních Čech a na severní Moravu se dostal až v dospělém věku. Po studiích teologie a absolvování povinné vojenské služby byl poslán na Ostravsko, kde čtyři roky působil jako farář Církve československé husitské v Novém Jičíně. Začátek 60. let pro něj znamenal velkou životní změnu. Byl mu odebrán státní souhlas s výkonem funkce faráře a on si musel hledat nové zaměstnání. Shodou šťastných náhod našel v roce 1961 místo v Tatře, která po mnohaletých odkladech zřizovala místo odborného archiváře. Před Václavem Křesinou se tím otevírala zcela nová kapitola jeho profesního života. Podnikový archiv byl totiž až do té doby veden poněkud svévolně. Vedení závodu si s organizací archivní práce nedělalo starosti a tomu odpovídal také jeho stav. Praxe odevzdávání písemností do archivu byla nedůsledná, což vedlo ke značné neúplnosti archivních materiálů. Navíc byly archiválie rozesety na několika místech v podniku a část i mimo něj (např. v Lašském muzeu). Po svém nástupu musel Václav Křesina, dle svých vlastních slov, „odtrhávat vzácné výkresy myším přímo od huby“. Zdlouhavá a často vyvzdorovaná práce se však vyplatila. Podařilo se mu zachránit a uspořádat nejdůležitější archivní fondy a vnést řád do celého systému archivní praxe nejen v kopřivnickém, ale i v pobočných závodech. V polovině 60. let si navíc Křesina doplňuje vzdělání vysokoškolským studiem archivnictví na brněnské univerzitě a Tatra tak získala plně kvalifikovaného pracovníka, který dlouhou dobu tak významnému závodu scházel.
Právě v této době se v Tatře rozjíždí projekt, z jehož výsledků těží zájemci o minulost Kopřivnice a Tatry dodnes. Je jím záměr zpracovat dějiny podniku od jeho počátků až po tehdejší současnost. Václav Křesina se těchto prací jako podnikový archivář samozřejmě účastnil a nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že jeho záchranné práce v archivu byly pro tento projekt vlastně jedním z předpokladů. Sám se pak podílel na zpracování některých dílčích témat (vznik továrny, její stavební vývoj, počátky automobilismu), stejně jako na vydávání sborníků k dějinám Tatry.
Konec 60. let, započatý srpnovou invazí, zasáhl život Václava Křesiny zvlášť významně. Pro svůj nesouhlas s vývojem po srpnu 1968 byl donucen opustit v půli roku 1970 pozici archiváře a nastoupil na místo ve slévárně. Zde, naštěstí, nalezl poměrně slušné vedoucí, kteří se mu nadále nepokoušeli ztrpčovat život, a dokonce mu částečně umožnili pokračovat v badatelské činnosti k dějinám podniku. Navíc zde v tomto období mohl Křesina šířeji rozvinout svou další badatelskou zálibu, která se dotýkala církevních dějin a především dějin české křesťanské písně. Na slévárně Křesina vydržel až do změny režimu na podzim 1989.
Popřevratové období, byť se mu již blížil důchodový věk, pro něj bylo příležitostí znovu navázat na dříve přerušenou činnost. Už na jaře 1989 požádal o navrácení souhlasu s výkonem funkce duchovního, který obdržel téhož roku na Vánoce. Od té chvíle se opět plně zapojuje do dění v Církvi československé husitské, ať už jako farář, spolutvůrce jejího dalšího směřování či jako autor důležitých dokumentů, především zpěvníku. Stejně tak se po své rehabilitaci navrací do podnikového archivu, kde na začátku 90. let, krom tradiční archivní práce, spolupracuje na oslavách 140. výročí továrny i na nové expozici v Muzeu Fojtství. Po svém odchodu na odpočinek se i nadále věnoval svým církevním výzkumům a práci v náboženské obci v Kunčicích pod Ondřejníkem, kde působil jako farář až do svých 82 let.
Ve Václavu Křesinovi ztratila Církev československá husitská svého váženého člena a Kopřivnice i její široké okolí významnou osobnost, která se velkou měrou zasloužila o záchranu a zachování historické paměti města.
Mgr. Pavel Dvořák, Lašské muzeum
Mgr. Ondřej Šalek, Muzeum Fojtství
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
