O trvalém přátelství a ranním kuropění

Známe se již od nejranějšího dětství, když hlídaly můj dětský spánek okénkem v kočárku. Stromy. Později jsem je vídala na spoustě náčrtů, kreseb i obrázků mého otce. Měl těch „svých“ celou řadu a stále se k nim vracel až do posledních dnů. Znám jeho lípy, mohutné duby na pokraji lesa, stromy z hukvaldské obory, letité smrky s větvemi až u země i bílé štíhlé kmínky mladých bříz zářících a prosvětlujících lesní šero. Snad jsem jeho vzácný vztah ke stromům převzala po něm.

Objevovaly se později i na mých dětských školních kresbách. Škoda, že jen tou nejjednodušší technikou. Stromku s hladkým, jednoduchým kmenem, několika větvemi a zavěšenými červenými jablíčky na nich. Obklopovaly nejen krajinu mého dětství. Naše opravdové přátelství vytrvalo až do dnešních dnů. Mám také „svoje“ lípy, denně pozoruji trojici borovic rostoucích v řádku vedle sebe jako sestry i celou řadu dalších. Přece je však mezi nimi jeden – o němž nevím vůbec nic. Jen to, že je vysoký, statný a krásný, s bohatou korunou, tvarem však víc připomínající keř. Zatím mu říkám „bezejmenný“. Vysázen kdysi v sedmdesátých létech minulého století, zdobí jednu z nedalekých zahrad. Jeho název nezná ani nikdo z okolí. Ráda se probírám atlasem stromů, ten „můj“ v něm však není. Já jej znám velmi dobře. Je prvním objektem, se kterým se každého dne časně ráno vítají moje oči. Rozložitá koruna ochotně poskytuje ochranu malým pěvcům hledajícím bezpečí před blížící se bouří a nečasem. „Bezejmenný“ má dokonce i svého sólistu. Mohl by to být snad drozd? Možná i sedmihlásek – to je ten, který neobyčejně zvučným sopránem oživuje parky, zahrady i háje svým zpěvem, jak to uvádí atlas ptáků. Nebo snad slavíček? Nevím. Umístil hnízdo v blízkosti svého zeleného přítele a patří mu celé jitřní nebe. Chvíli zpívá sám, nežli se k němu připojí ostatní pěvci. Uvítací scénka se opakuje každého rána okolo čtvrté. Ráda naslouchám jejich zpěvu, vždyť doba ranních „ptačích chval“ potrvá už jen do svátku sv. Anny (26. července). To nejzajímavější nakonec. Víte, že ranním ptačím koncertům předchází úplně jiný zpěv? Uslyšíte čerstvě naladěné hlasy z hrdel kohoutů celého okolí. Lidé jej už kdysi nazvali krásným českým názvem „kuropění“. Zbývá už jen vyhledat radu znalého ornitologa a mít tak „zelené“ znalosti pana doktora Větvičky.

V. Horáková



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.