Hrozby a naděje 3/7
Naše Česko
Žijeme nějak rychleji, v prostoru plném negací a zla. Mediální svět zaplavuje naše bytí, kauza přebíjí kauzu, aby se na tu dřívější rychle zapomnělo. Pokud se podíváme na současné hrozby, je to především politická řevnivost opozice vůči koalici, povětšině nekonstruktivní, záležitosti k řešení se neposouvají kupředu pozitivním směrem. Bohužel to není jev pouze současného volebního období, je to obraz postupné vyprázdněnosti politické kultury jednotlivých subjektů na politickém hřišti. Křičet proti něčemu za každou cenu, protože se na to slyší, je úpadkovou politikou, spíše politikařením, které nic dobrého neřeší, pouze znepokojuje a rozděluje občany, potažmo voliče.
Žel i současná hlava státu zavdává svými výroky i reálnými činy důvody k dělení společnosti, byť by naopak jeho rolí mělo být její sjednocování. Prezident nepromlouvá k srdci svých občanů, ale hovoří tzv. k lidu, tj. k davu. A to je špatná zpráva. Občané se musí získávat ideou a příkladem, nikoliv populistickým heslem. Hesla jsou zkratky snad dobré k zapamatování, ale mnohdy nebezpečné vyprázdněností, zjednodušováním, bez hledání smyslu a pravdy. Nejvyšší představitel státu především popuzuje proti, není pro, což je stálý problém.
Nadějí pro společnost jsou vždy další volby a svobodní občané. A také kvalitní sdělovací prostředky a šíření dobré nálady. Naše parlamentní demokracie je založena na volné soutěži politických stran, které musí umět oslovit voliče a následně v reálné politické práci naplňovat avizované programy. Od prvních svobodných voleb se učíme vládnout koaličně, s vládnutím jediné politické strany máme své neblahé zkušenosti. Koaliční spolupráce je samozřejmě těžší, znamená déle jednat, umět ustoupit, hledat kvalitní společná řešení, v důsledku ta nejlepší pro své občany.
V průběhu doby však došlo k postupné vyprázdněnosti většiny našich politických subjektů a u mnohých ještě nedokázali dojít k poctivé resuscitaci. Proto se uvolňuje prostor pro vznik úplně nových politických hnutí, často ale se stejnými lidmi. Nový obal přitom většinou nevydrží dlouho, obsah se sám vysype a tak na rozpadu jednoho subjektu vyrůstá nový a další. Nově vzniklá politická uskupení, avšak bez vnitřních svorných článků jsou stále jen náhražkou historických politických stran a systému parlamentní spolupráce neprospívají.
Naději proto vidím v politických stranách, které budou schopny stavět svoji politickou budoucnost na čitelných principech, na kterých ve svých počátcích vznikaly a kterým se v průběhu let zpronevěřily. Programy těchto stran musí mít důvěryhodné nositele, se zájmem o blaho v zemi a odhodláním je svým životem naplňovat. Potom je voliči znovu objeví a najdou odvahu ztotožnit se s jejich hodnotami. Politika je řemeslo, které se dá dělat dobře i špatně, a ne každý se může uplatnit. Politika je ale navíc také služba těm druhým a to mnoha politikům zcela uniká.
Důležitým faktorem k utváření pozitivního prostředí v zemi je zdravá občanská společnost, kterou by měl stát co nejvíce podporovat, se svými občanskými sdruženími, spolky a nejrůznějšími zájmovými organizacemi. Všechny tyto subjekty byly vždy nesmírně potřebné, aby svou vnitřní zodpovědností kultivovaly své nejbližší okolí a působily ve prospěch morální konstanty v celé společnosti.
Ing. Jaroslav Šula
Budko, kdo tě zapálil?
V KN byl článek o zásazích hasičů v loňském roce. Letos si už minimálně jeden výjezd připsali, a to v pondělí 11. 1. 2016 pozdě večer. Železničářská budka, ne nepodobná stavbařské buňce, poblíž přejezdu u závor na Janáčkovu ulici, lehla popelem. Přesněji zůstalo z ní ohořelé torzo. Tahle boudička tam stála u kolejových výhybek odnepaměti jako inventář Českých drah. V nedávných časech se z ní ozývaly hlasy lidí, ovšem v žádném případě nešlo o zaměstnance dráhy. Našly zde útočiště osoby mezinárodně nazývané homeless people, v našem žargonu bezďáci. Byli příčinou požáru bezdomovci, neznámý žhář, nešťastná náhoda? Cestujícím z vlaků se tak naskýtá pohled na ohořelinu, která „krášlí“, nebo spíše hyzdí tahle místa. Oné osudové noci jsem šel okolo, bylo tu rušno a jeden z hasičů již jen podával informace a pokyny asi někam do hasičárny.
Tak vidíš, milá budko, tvůj osud byl zpečetěn, tvá historie nečekaně skončena. Už se tam před mrazem nikdo neschová, říkám si, když tudy chodívám.
Stanislav Hlas
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
