Kopřivnický tunel Blanka?
Po přečtení zprávy z titulní strany KN č. 16 mne doslova zamrazilo. Nejprve mne zarazila chyba v letopočtu. Pokud mne paměť neklame, tak sídliště na ul. Družební, alias Trappes, bylo zařazeno do plánu revitalizace Severu a to už je, bratru, určitě více než 10 let, a nikoliv od roku 2013! Takže vyřešení vysoce kritické situace s parkováním aut v našem sídlišti je opět „dáno k ledu“ - není nad upřímnost!
Vážení páni radní, píšete sice, že si uvědomujete kritickou situaci s parkováním na sídlišti Sever, ale to jsou jen slova. Jestlipak si uvědomujete, že v případě požáru nemají k některým domům hasičské vozy vůbec přístup? Stromy jste vykáceli, ale co s auty? Ty necháte při požáru odtáhnout?! A co sanitky?! Hlavně v zimě je situace neúnosná. Taxikáři by mohli vyprávět. A že možná někdy, až seženete ty miliony, se k problému vrátíte? Tolik laskavosti jsme od vás ani nečekali! Takových příslibů už tady bylo, hlavně před volbami. Ono totiž, když se chce, tak se peníze vždycky najdou. Když se nebude plýtvat na nefunkčních projektech, nebudou se technickým službám vyplácet neuklizené nebo špatně uklizené plochy, vyplácet horentní odměny za průměrné výkony a tak by se dalo pokračovat.
Jelikož zmíněné sídliště patří k nejstarším v Kopřivnici, je obýváno převážně staršími osobami a přistěhovanými mladými rodinami, které mají byty za startovací, tak navrhuji, aby město dalo k ledu, tedy zamrazit i důchodce a problém by byl vyřešen! Po rozmrazení by se tito mohli ve zdraví dožít důstojného a bezpečného prostředí kolem svého bydliště a možná i domova důchodců v Kopřivnici!
Věra Kahánková
Reakce na zasedání Zastupitelstva města Kopřivnice konaného dne 23. 4. 2015
Při zhlédnutí Zastupitelstva města Kopřivnice konaného dne 23. 4. 2015 potvrzuji, že jedna ze SMS zpráv panu zastupiteli Ivanu Telaříkovi byla zaslána jménem mého syna Michala Grepla z telefonního čísla matky zastupitele Mgr. Vladana Resnera, což jsem si ověřila zpětným hovorem, kdy na druhé straně se představila paní Resnerová. Můj syn pochopitelně byl ze zneužití svého jména velmi pohoršen.
Marie Greplová
Pokrok nebo o krok zpět?
Jsem držitelkou digitální karty ODIS a předplatila jsem si půlroční jízdenku. Naivně jsem si představovala, jak to bude jednoduché – nastoupím do autobusu, přiložím kartu ke čtecímu zařízení, ozve se pípnutí a hotovo. Bude to rychlé, pohodlné, bez problémů. Omyl, jak se ukázalo.
Při převzetí karty jsem byla pracovnicí kontaktního místa poučena o správném používání karty: oznámit název zastávky, počkat až ji šofér navolí ve svém počítači a přiložit kartu. Fajn. Přesně tak jsem to udělala – a řidič požadoval ještě upřesnit, jakou mám jízdenku, v mém případě jsem měla říct: mám měsíční jízdenku a jedu tam a tam. Inu dobrá, zapamatuji si to. Ale ani to ještě nebylo všechno. Při další jízdě autobusem jsem vše odrecitovala a ejhle! další řidič vyžadoval, abych řekla, že platím kartou, i když jsem ji viditelně držela v ruce. Takže, abych to shrnula, dle nabytých zkušeností jsem došla k závěru, že máte-li kartu ODIS, je třeba při jízdě autobusem říkat toto: „Platím kartou, mám měsíční jízdenku, jedu tam a tam.“
Připadá vám to jednodušší, než ukázat papírovou jízdenku a říct název cílové zastávky, jako tomu bylo dosud?
Karta platí i na železnici a tam mi k mému údivu sdělili, že nemusím říkat nic, že stačí, když si oni ověří platnost karty na svém zařízení. A pak se v tom vyznejte.
Možná máte někdo podobné zkušenosti a jste z dané situace na větvi stejně jako já. Co zbývá? Vydržet, ono se to utřepe.
Sylva Dobečková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
