Přechod jen pro rychlé nohy
Chodím po městě zásadně pěšky, tudíž i přes přechody, kterých je v Kopřivnici mnoho, chodci je přecházejí každý svým tempem, nic je nepohání, nikdo se nemusí stresovat, jestli stačí přejít. Až na přechod u kulturního domu, kde provoz řídí semafory. Ten je, zdá se, pouze pro olympijské běžce. Že jsou mezi chodci lidé s berlemi, rodiče s kočárky, lidé na vozíku, jejichž chůze je pomalejší, se tu asi nebere v potaz a přitom je to velmi frekventovaný přechod.
Mnohokrát jsem přes něj šla a přesvědčila se, že interval, kdy semaforu vládne zelený panáček, stačí k přejití vozovky jen tak tak. Sotva se rozsvítí zelená, vyrazí chodci svižným tempem a ještě nejsou na protější straně - a už bliká panáček červený. Museli by běžet, aby to v nastaveném čase stoprocentně stihli. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem v chůzi omezeni, nemají šanci uspět. Jak bylo řečeno v úvodu - jde o přechod jen pro rychlé nohy. Na druhou stranu, třeba si jeho častým přecházením či přebíháním zlepšíme fyzickou kondici.
Co na to říkáte, kopřivničtí pěšáci?
S. Dobečková
Vodácký klub Ztroskotanci
Vodácký klub vyvíjí svou činnost již více jak 25 let při ASK Tatra Kopřivnice. Za tuto dobu prošlo členskou základnou více než třicet členů. Klub není zaměřen pouze na vodní turistiku, ale věnuje se i cykloturistice, horské turistice a trampingu.
V letošním roce jsme sjížděli tyto řeky: v květnu Bialku a Belou, v červnu řeku Vltavu, v září Moravici a v říjnu nádhernou řeku s krásným okolím Salzu v Rakousku.
Z cykloturistiky bych zmínil třídenní vyjížďku Mariánským údolím, týdenní pobyt na kolech na Vysočině a jednodenní výjezdy na Lysou horu, Javorník, Ondřejník, Praděd aj.
Základnu má klub v loděnici na přehradě Lubina, jež byla vybudována svépomocí v 80. letech. V té době na vodní ploše bylo vybudováno přístaviště a provozováno půjčování lodí a šlapadel.
Členové klubu jsou připraveni pomoci při obnově smysluplnějšího využívání přehrady, jež by pod patronací města mělo přijít v budoucnosti do plánu. Tento dnes zapomenutý okrajový kout Kopřivnice si to asi zasluhuje.
Vodáctví v současné době v rekreační formě zaznamenává mimořádný boom.
Zájemci o činnost v tomto klubu jsou vítáni.
Vladimír Sedláček, předseda vodáckého klubu
Okno k jihu
Má je snad každý. Možná o něm zpočátku ani neví. Své místo doma, třeba jen malý koutek, kam se rád vrací a pak i po létech na něj s láskou vzpomíná. Místo ke vzpomínkám, kde nás napadají i tvůrčí myšlenky.
I já je mám. Svoje okno k jihu. Milý obdélník světla ve štítovém trojúhelníku střechy, kterým vítám den - ozdobený vysokým chocholem blízkého jilmu. Ať na jaře, kdy obloha prosvítá přes drobné, ještě holé větve, v létě se sytě zelenou clonou listí a nekonečnými ptačími sbory, přes řady podzimů a zim s holými pahýly kmenů, ozdobenými kouzelným jmelím.
Každé ráno prohlížím, zda je vše na svém místě. Jsem ráda, že se nehnul kulatý oblouk Bílé hory se štíhlou rozhlednou, prohlédnu vrcholy stromů v okolních zahradách. Vše přetrvává, jen obloha, ta věčně nespokojená dáma se neustále převléká a mění barvy. Temně zelený zůstává sestřižený plot hustého krušpánku s úkryty nedávno opuštěných ptačích hnízd v blízkosti malé skalečky se sbírkou mých oblíbených kamenů.
A kamarádi ptáci, ti vytrvalí průvodci našich dnů? S hejny již chráněných vrabců, v ledové vodě pítka koupajících se kosů, sýkor, i všetečných strak. Okolo poledne přilétá i elegantní datel k prohlídce kmenů.
Je místem protínajícím oblohu bílou linkou letadla, při tahu divokých husí seřazených do tvaru ostrého šípu teskně se loučících s naší krajinou. A já u svého okna budu netrpělivě čekat, až se sluneční kotouč začne kutálet po oblých zádech hory a nebude se držet příliš „při zemi“.
Pak se ráda k němu znovu vracím - ke svému místu u okna. Tichému koutu se starým křeslem a dostatkem světla, kde se v hlavě rodí náměty prací na kouscích plátna, ať se už obloha mračí nebo jásá sluncem, který je prohřátý obrázky mého otce.
Nezoufejme, zbývá už jen pár dnů a bude tu očekávaný slunovrat - letos 22. prosince v 0.02 hod.
Věra Horáková - Martini
Příliš kluzké pondělí
Námraza, ledovka – ta slova jsou prokletím pro motoristy, cyklisty i chodce. Zvláště pro mě, který má rád pevnou zem pod nohama a nesnáší hladko. Když jsem ono pondělí 1. prosince vyšel z domu a vzápětí na chodníku chytal balanc, bylo zřejmé, že to nebude můj nejlepší den. Nutno si také přiznat, že jsem nezvolil nejvhodnější obutí. A pozdě večer při návratu z práce? V záři pouličního osvětlení se chodníky a cesty tak nádherně leskly. Příroda nám vyrobila dokonalé kluziště. Mít brusle a umět to na nich, v pohodě dobruslím domů. S trochou nadsázky by se dalo říci, že bruslit by šlo i na trávě. Jenže ouha. V obavě o své zdraví jsem se pohyboval malinkatými krůčky, slušně řečeno jako člověk, co neudržel stolici. Dospěl jsem k přesvědčení, že k tomu, jak se dostat na horní konec Kopřivnice, bude nejlepší jízda vlakem. Ovšem na nádraží mi z ampliónu oznamují, že vlak od Studénky na Štramberk má zpoždění třicet minut. Ach, ta ledovka, spousta vlaků je opožděných. Čekat v tom chladu půl hodiny? Ještě znovu se pokouším o chůzí, tedy spíše dětinské cupitání, ale stejně to vzdávám. Chci se živý a zdravý dožít Vánoc, potažmo nového roku 2015. Zpoždění narostlo na dalších deset minut, až konečně po půlnoci slyším klinkání na přejezdech a v dálce vidím světla vlaku. Tehdy mi mrznul úsměv na rtech, avšak s odstupem asi týdne mě napadlo, že tahle moje noční anabáze může být námětem na malý fejetonek. Tak na shledanou a dávejte na sebe pozor.
Stanislav Hlas
Europen Championship Artistic Dance
Poslední mezinárodní taneční soutěž se v letošním roce konala ve dnech 6. a 7. prosince v rámci Světového poháru World Artristic Dance Federation v tanečních disciplínách WADF včetně mistrovství Evropy v synchronním tanci poprvé v Ostravě.
Na světové klání se sjelo 29 tanečních klubů ze sedmi zemí, což představovalo přes 500 tanečníků od dětí až po dospělé. Prvního ročníku Europen Championship Synchronised Dance, jenž byl součástí World Dance Cup Ostrava 2014, se tak zúčastnila bezmála stovka tanečníků a THARA D.C. Kopřivnice byla mezi nimi. Symbolicky tak ve dvanáctém měsíci roku završila dvanáctou soutěží svůj veleúspěšný rok a za choreografii „Kočičí flám“ přivezla do Kopřivnice vítězný pohár i medaile pro všech šest zúčastněných tanečníků vybraných pro tuto soutěž, a zajistila si tak účast na World Dance Championship 2015.
Další fotografie jsou k nahlédnutí ve fotogalerii na www.tsrelax.wz.cz.
Mirka Břusková
za THARA D.C. Kopřivnice
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
