Bubu stezka
K svátku Halloween uspořádala pionýrská skupina Kopřivnice strašidelnou stezku temným lesem. Vše se událo v pátek 31. října. Na trasu se vydalo přes 200 odvážlivců. Pořádná dávka odvahy byla třeba, jelikož projít temný les osvětlený jenom svíčkami není jen tak. Když k tomu všemu připočtete fakt, že na každém kroku čekali za strašidla převlečeni vedoucí, kteří si pro naše malé i velké odvážlivce připravili na trase hrůzu nahánějící úkoly, není divu, že se občas báli i tatínci. Po splnění posledního úkolu a nalezení své odměny byl v cíli pro všechny přeživší připraven doprovodný program a oheň na opékání špekáčků. Obrovské DÍKY patří pořadatelům a všem, kteří přiložili ruku k dílu.
Kamila Šumšalová, za Pionýr Kopřivnice
To nemělo chybu
Na čtvrteční odpoledne 30. 10. připravil Odbor sociálních služeb MěÚ pro kopřivnické seniory zábavné soutěžní odpoledne. I prostorově větší Klub seniorů Tatra, kde se tato akce konala, byl zaplněn do posledního místa. Soutěžilo 6 tříčlenných družstev a zbytek prostoru zaplnili diváci. Okruh otázek byl rozmanitý, včetně disciplín ze „Zedníčkova“ Kufru. Zpočátku se soutěžilo převážně nevážně. Po sdělení průběžného pořadí „smrtelně“ vážně. Našel se i čas na zpěv při kytaře. Na dotaz, jestli si přejeme tuto akci zopakovat, byla odpověď jednoznačná – ano. Když jsme v pozdních odpoledních hodinách končili, byli jsme pozváni na již tradiční Seniorské odpoledne. Nezbývá, než za vše poděkovat a konstatovat: „Ať je jaro, léto nebo zima, je na akcích připravených pro nás tímto odborem, vždycky prima.“
Senioři z Pěší turistiky
Odpoledne plné zpěvu
Již po osmnácté se v sobotu 18. října konal v Katolickém domě v Kopřivnici pěvecký maratón – Přehlídka pěveckých sborů. Tato podzimní akce, na které se podílí Katolický dům a jež je podporovaná městem Kopřivnice, se už stala tradicí a pevnou součástí kulturního programu města.
A maratón to byl, vždyť vystoupilo šest pěveckých sborů. Kromě pořádajícího Pěveckého sdružení Kopřivnice (dále PSK) se zúčastnili: Komorníček Odry, vedený paní Jitkou Jakubíkovou, Píseň Odry se stejnou vedoucí, Collegium Bonum Bílovec, který řídila paní Gabriela Onderková, Ženský pěvecký sbor Krnov pod taktovkou paní Jany Hlaviznové a Ženský pěvecký sbor Martinů Frýdek-Místek, řízený panem Milanem Báchorkem. V 15 hodin předsedkyně PSK paní Anna Hrachovcová v krátkém zahajovacím proslovu přivítala všechny přítomné a popřála posluchačům příjemné odpoledne a zpěvákům úspěšné vystoupení.
Koncert zahájilo PSK pod vedením paní Evy Pajdlové a paní Věry Michálkové a pak se postupně předvedli všichni účinkující a snažili se svým zpěvem potěšit nejen obecenstvo, ale i sebe. Proto přece všichni chodí zpívat – pro lásku k hudbě, pro potěšení z ní, pro radost. Program jednotlivých sborů byl velmi různorodý. Máte rádi lidové písně, klasickou hudbu, populární melodie, rádi si poslechnete moderní skladby? Obdivujete Dvořáka, Janáčka, Martinů, Myslivečka, Bacha? Pak byste si v sobotu vybrali. Posledním číslem programu bylo společné vystoupení ženských sborů, které dirigoval pan Milan Báchorek a na klavír doprovázela paní Eva Pajdlová. Skladba Antonína Dvořáka „Dyby byla kosa nabróšená “ z jeho Moravských dvojzpěvů v podání asi padesáti zpěvaček vzala každého za srdce.
Po skončení oficiálního programu se zpívalo ještě neoficiálně při společném posezení a pohoštění, které členové PSK pro své hosty připravili. Taková setkání jsou vždy citovým obohacením a potvrzují ono staré známé „zpěvem k srdci“. 18. ročník Přehlídky pěveckých sborů skončil, ať je další ročník ještě úspěšnější.
Sylva Dobečková, jednatelka PSK
O chlapském přátelství a míchání barev
O krásném a opravdovém přátelství se říká, že bývá mnohdy pevnější a opravdovější, dokonce víc než láska. Lehce navázaný kamarádský kontakt platí zpravidla častěji mezi ženami. Podle mých životních zkušeností však upřímný vztah, který skutečně vydrží, dovedou uchovat více muži. O jednom takovém vím a často si jej připomenu. Však také trval dlouhá léta a vydržel až do posledních dnů.
V duchu znovu porovnávám vzácnou paralelu života mezi dvěma skutečnými kamarády. Oba byli kopřivnickými rodáky - pan Bohumír Buček (1911) a můj otec Josef Martini (1915). Své rodné město po čase opustili. Cesta obou však zůstala společná. Oba mladí a plní elánu, navíc obdařeni výtvarným nadáním, i když bez odborného vzdělání, později již s rodinami, prošli ještě jednou školou – kreslířskou školou „štramberskou“. Jistě ovlivněni dokonalými a přesnými kresbami svého učitele Jana Cmola, malíře Bohumíra Jaroňka, jemnými barvami malíře Františka Daňka-Sedláčka, pustili se s vervou do práce. „Jen ten, kdo se nepropracuje s často zrádnými perspektivami štramberských „dřevjanic“, neobjeví tajemství kresby“. Tak to často tvrdil můj otec. Důkladně prokreslené skicáky jeho vyhledávaných motivů dodávaly mu teprve po čase odvahu přistoupit k olejomalbě. A nebyly to jen malířské skicáky na kovové spirále. Z jejich ústních podání se traduje, že počátky kreseb se objevovaly třeba jen na „pytliku od muky“ nebo na úzkých okrajích novin a zavděk vzali každým kouskem čistého papíru. Vzpomínám na časté „Bohušovy“ návštěvy u nás. Již jako školačka bývala jsem svědkem jejich odborných disputací, sdílených názorů i doporučení, kde se právě nachází hledaný motiv ke kreslení či malbě. Živé a zasvěcené debaty vedli nad kresbami uhlem, následovaly pokusy s doporučenými značkami a názvy olejových barev, o něž byla tehdy nouze. Byli však i jinak zruční. Uměli si vyrobit dřevěné i kovové palety s dokonale přesným otvorem pro svůj palec, drobné rámky k ohraničení objeveného motivu, nádobky na terpentýn i olej, dokonce i nízké skládací trojnožky k práci v přírodě.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková - Martini
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
