Když dvě (PEČUJÍ) dělají totéž, není to totéž
(Dokončení z minulého čísla)
Dědeček tam měl být jen pár dnů dvakrát denně vysazován na vozík a při polohování mu personál neměl nechávat ruce na břiše, aby se nedusil. Pečovatelky a zdravotní sestřičky dostaly požadavky slovně i písemně (vytištěné visely na čele dědečkovy postele). Před mými návštěvami měl dědeček ruce na břiše. Jeden z klientů mi řekl, že za celý pobyt to nebylo jinak. Zdali byl dědeček dvakrát denně vysazován na vozík, jsem neměla odvahu zjišťovat. Jednou děvčata dědečka po mém příchodu posadila. Všimla jsem si, že se po chodbách i pokojích pohybovalo docela dost personálu (tedy mnohem více než před deseti lety). Stále přemýšlím, jak PEČUJÍ o své klienty?
Obrovský šok jsem zažila jedno pondělí ve 13:10 hodin. Seděla jsem u dědečkovy postele a na pokoj vešly dvě asi pečovatelky. „Kdo to zvonil?“ Na ráznou otázku tiše a nesměle odpověděl jeden starý pán: „Já, chtěl jsem vyměnit plenu.“ „Ano, máte ji slíbenou už před obědem!“ Cože, před obědem?! To snad špatně slyším! Napadlo mě. Odešla jsem na chodbu a kroutila hlavou. Kdo by chtěl ležet dobrovolně v pokálené pleně? Když si člověk vše uvědomuje, poprosí a čeká, že mu kvalifikovaný personál pomůže, má mu potřebnou PÉČI POSKYTNOUT!
Po krátké proceduře jsem se vrátila z chodby na pokoj a zeptala se zmiňovaného pána, v kolik hodin o přebalování žádal. Jeho soused mi hlasitě řekl: „O půl dvanácté!“ Opět jsem zažila ŠOK. Ano, některá děvčata podávala oběd, ale nevěřím tomu, že by žádná jiná dvojice nemohla vyjít vstříc klientovi hned po prvním zazvonění. Jeden z přítomných seniorů na závěr pronesl: „To se nedá nic dělat.“ Moje maličkost ještě hůl nad všemi takto pečujícími nezlomila. Proto jsem napsala těchto pár řádků, aby se přístup personálu k většinou hodně nemocným seniorům zlepšil.
PEČOVAT o kohokoli se srdcem na dlani je POSLÁNÍ. Každý člověk si zaslouží úctu a důstojnost. Závěrem Vám přeji jen dobré zkušenosti s pomáhajícími pracovníky, kteří budou ochotní, trpěliví, empatičtí, laskaví a usměvaví třeba jako v Příboře.
Zuzana Bárová
Kopřivnická házená
I když nejsem rodilý Kopřivničan a v Kopřivnici nebydlím, přesto řadu let fandím kopřivnické házené a sleduji zápasy mužů a často i dorostenců. Muži jako hlavní představitelé kopřivnické házené na tom již delší dobu nejsou moc dobře. Většinu zápasů prohrávají s minimálním brankovým rozdílem, což ale zatím na více jak poslední místo nestačí. Nejsem takový odborník, abych mohl radit, jak se má házená hrát. Na to jsou, jak se dnes říká, členové realizačního týmu, zejména pak trenér pan Vávra. Určitě má nedostatky zmapovány včetně způsobů jejich nápravy. Přes stávající nedobrou situaci v mužské házené je návštěvnost na zápasech více jak dobrá a bylo by od věci udržet si přízeň diváků co nejdříve zlepšením výkonů.
Při hodnocení prohraných zápasů ze strany trenéra mě osobně mrzí jeho častý důraz na nedostatečných výkonech mladých hráčů. Konkrétně při hodnocení zápasu s KP Brno říká: „Dvě třetiny utkání jsme vedli, ale rozhodla nezkušenost mladých hráčů, kteří nezvládli závěrečné minuty. Měl-li na mysli odchovance dorostu, tak ať zavzpomíná, jak často je staví. Snad by i mohl jmenovat „mladé nezkušené“ hráče, kteří nezvládli poslední minuty zápasu s KP Brno. Vím, že obrazovka přenosy zkreslují, ale já žádného neviděl. A přitom si myslím, že v týmu mistrů ČR 2013 je řada hráčů, kteří by v týmu mužů obstáli. Musí být o ně ale zájem. Hráči jako Reček (ten už je vlastně členem týmu mužů), Bukovský, Hanus, Fulnek, Zíma dokázali v loňské sezoně a dokazují i nadále, že umí. Ale pokud je necháme na střídačce a dávat jim za vinu neúspěchy, tak se může stát, že odejdou možná z Kopřivnice jinam. A potom už se bude muset vedení mužů zamýšlet nad opravdovými důvody dlouhodobého neúspěchu.
Karel Vodička
zatím stále ještě fanda kopřivnické házené
MŠ Polárka vítá jaro
Naše školička vítá jaro s otevřenou náručí, a to doslova. Letošní jaro jsme započali úklidem školní zahrady a vysázením stromků pro nezbytný stín ke hraní pro děti, za což děkujeme pracovitým tatínkům.
Na dobrodružné vycházce s ekologickým záměrem děti odemkly studánky a potůčky jarním klíčem petrklíčem, poznaly život u vody a dozvěděly se, že nám na louce roste bylinková lékárna. Taky už některé bylinky poznáme a víme, k čemu se používají. Spoustu energie jsme společně načerpali u rozkvetlého keře jasmínu, kde se zabořily nosíky dětí do nádherně vonících bílých kalichů květů, a zaposlouchali jsme se do omamné hudby včel a ptáčků, kteří zde taktéž odpočívali.
A protože se nám blíží Velikonoce, svátky jara, navštívily děti Muzeum Z. Freuda v Příboře, kde byl pro ně připraven interaktivní program v podobě přednášky a rukodělné činnosti, kterou si děti připomněly lidové zvyky a tradice.
Milí čtenáři, otevřete svou náruč jaru a nechte vstoupit do svých srdcí vše krásné kolem sebe. Zkuste si zajít do lesa či na louku a vnímejte všemi smysly, že svět je barevný, voňavý, krásný.
Kolektiv MŠ
Koncert Pěveckého sdružení Kopřivnice na Fojtství
Kdo si v neděli 30. 3. 2014 udělal v krásném jarním počasí procházku a dorazil do kopřivnického Muzea Fojtství, neprohloupil. V historickém prostoru muzea se konal koncert postní hudby v provedení Pěveckého sdružení Kopřivnice.
Posluchači si mohli vyslechnout díla Johanna Sebastiana Bacha, Antona Brucknera, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Giovanniho Perluiqiho a dalších. V několika skladbách sbor doprovázela hrou na klávesy paní Eva Pajdlová, působivé sólo zazpívala paní Marie Melnarová, u dirigentského pultu se vystřídali paní Eva Pajdlová, paní Věra Michálková a pan Pavel Altrichter. Koncert se uskutečnil ve spolupráci s představitelem muzea panem Ondřejem Šalkem, který vzal na sebe organizační záležitosti.
Členové PSK zpívali na tomto místě poprvé a zpívalo se jim tu dobře. Komorní atmosféra koncertu byla velmi působivá a síla hudby vyvolala u mnohých dokonce slzy dojetí, ale i radosti. Tak už hudba působí – dojme, potěší, povznese duši každého vnímavého posluchače.
V každém případě byl tento koncert milým zážitkem pro obecenstvo i účinkující. Další akcí PSK v tomto muzeu bude podzimní dušičkový koncert.
Všichni jste srdečně zváni.
Sylva Dobečková
jednatelka PSK
LánKO
O víkendu 4. - 6. 4. 2014 proběhla akce s názvem LánKO 3. Spojením slov lán párty a Kopřivnice vznikl název této akce. V pátek od 16:00 se v pionýrské klubovně začali scházet účastníci, pro které je výzva hrát v kuse celý víkend.
LánKO jsme si užili a nechyběly také emoce, frustrace a potěšení ze hry. Letos jsme si oblíbili novou online hru, a to Call of Duty 4 Modern Warfare. Samozřejmě jsme hráli i klasické oldschool hry jako Unreal Tournament 04, Call of Duty 2, Counter-Strike 1.6, Warcraft III. Hrálo se intenzivně celý víkend a některé postihlo i zranění ve formě herních mozolů nebo bolesti za krkem. Akce se zúčastnilo 15 aktivních hráčů a LánKO dohromady navštívilo 24 lidí. Další LánKO 4 je naplánována na podzim.
Miroslav Klimecký za Pionýr Kopřivnice
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
