O tom, jak se z nás stali „na stará kolena“ jezevci.

Žiji v Kopřivnici necelých dvacet let. Přistěhovala jsem se do tohoto překrásného městečka pod horami již v poměrně vysokém věku, přesto mi Kopřivnice za ta léta silně přirostla k srdci.

Škoda jen, že jsem zde neměla žádné blízké přátele ze svého dřívějšího života z rodné Ostravy. Osud však byl ke mně štědrý. Časem jsem se seznámila s některými skvělými sousedy, ale jak už to bývá, nejsilnější přátelství vznikají v raném a středním věku. Je to také tím, že my, důchodci, žijeme většinou ve svých vzpomínkách a z mnohých sblížení máme obavy, ať už proto, že nevíme „s kým máme tu čest“, či proto, že se bojíme, že nebudeme kladně přijati. A tak se z kdysi bezvadných, přátelských lidí stávají staří, ubručení mrzouti, které nic nebaví, a nadávají na vše, na mládež, na lidi, na počasí, jednou je moc horko, podruhé moc zima a tak podobně.

Když jsem se tak nad tím vším zamýšlela, přišla jsem na to, že to je v nás samotných. Nedokážeme se tak bezprostředně radovat ze života jako dřív, protože se už touláme po světě většinou sami, mnozí s bolestí v srdci, třeba bez svých životních partnerů nebo přátel a nedokážeme si už hrát jako za mlada. Tak i můj dnešní život se skládá z běžných životních starostí a z každodenního čekání na telefony mých nejdražších, kteří bohužel žijí na druhém konci republiky a za oceánem.

Ještě že máme pejska, který potřebuje vyvenčit, a bydlíme v tzv. Ptačí čtvrti pod Červeným kamenem. A protože i my, stejně jako naše fenečka, milujeme přírodu, touláme se po okolí, jednou pod Šostýnem nebo k hájence přes Janíkovu louku, jindy pod Červeným kamenem do nedávna kolem zdevastovaného, již nesloužícího areálu zdraví.

Jednou jsme však pozorovali v těchto místech nebývalý ruch. Tu se sekalo houští, pracovala pila, tloukla kladiva, hučely stroje a najednou na tom zničeném místě jakoby zázrakem přes noc vyrostla překrásná skautská klubovna nesoucí název Vanaivan.

Moc jsem to těm mladým přála a současně i tiše záviděla tu nádhernou lezeckou stěnu, další sportovní zařízení, trampolínu, včetně miniamfiteátru, vyřezávaného vlka, který vyje do krajiny, skvěle zakomponovaného do lesního porostu a další vymoženosti.

Už ale nezávidím. Přihlásili jsme se s manželem v rámci akce „Kopřivnický rok aktivního stárnutí“ do skautské družiny. Činnost se pomalu rozjíždí přesto, že nás není mnoho. Scházíme se jednou za čtrnáct dnů. Jsou to pro nás kouzelné chvilky, které nám dají zapomenout na starosti přinášené všedním životem. Učíme se uzlování, už umíme udělat lodní uzel, liščí a podobně. I když to do příště trochu pozapomeneme, nic se neděje, nenecháme se odradit a zkoušíme to znovu. Hrajeme různé hry, které nám rozvíjejí naši paměť, a nedávno jsme se učili poznávat stromy podle listů. Také jsme si zahráli hru zaměřenou na pohyb a postřeh, začínáme se učit Morseovu abecedu. Do budoucna plánujeme vycházky do přírody, někteří i s francouzskými holemi, a nikomu to nevadí.

Kolektiv přijal název „Družina jezevců“. Jezevců proto, že jsme už jako jezevci zatvrzelí, přesto moudří a houževnatí. Můj manžel, který se nikdy moc nestýkal s lidmi, je skautskou družinou doslova nadšený, chodí tam rád a na každou schůzku se velmi těší. A když se nám zrovna něco nepovede? Nevadí. Jsme na tom vlastně všichni stejně. Jednou to nevyjde mi, podruhé někomu jinému. A jede se dál!

Škoda jen, že je nás zatím tak málo. Vyzývám proto všechny duší a srdcem „mladé“ seniory, aby se přišli, třeba nezávazně, mezi nás alespoň podívat. Pevně věřím, že by vás tato činnost mnohé oslovila a zaujala natolik, že byste tam našli mezi námi kamarádky a kamarády svého věku a tím i vyžití a zpříjemnění svého dosud docela všedního života. A pamatujte! Člověk nikdy není stár, dokud si to sám nepřipustí. Pro naši skupinu je charakteristický tento navržený, dosud však neschválený pokřik:

Nepřipouštím, že jsme staří,

naší družině se daří.

Stát se skautem - správná věc,

i když jsem již jezevec.

Pokud můj článek ve vás probudí zájem nebo alespoň zvědavost o činnost v naší družině, ozvěte se na telefon 736 457 121, kde budete informováni o dalších podrobnostech, které vás budou zajímat, nebo přijďte rovnou do klubovny skautů. Termín nejbližší schůzky je 13. 11. 2012 v 16.30 hodin.

Dokažte si sami sobě, že nejste staří!

Hana Duchková,

nová členka skautského střediska



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce