Ještě jednou o udělování ocenění města
Dne 23. srpna byl otištěn můj příspěvek „Jak se rozhodovalo o oceněních města“ týkající se rozhodování zastupitelstva města z 21. června o udělení čestných občanství a titulů Významná osobnost města. Celkem bylo podáno dvanáct návrhů, z toho devět na posmrtné ocenění. Jak jsem uvedl, výsledek rozhodování byl poněkud tristní. Pouze o jednom návrhu u žijící osoby bylo rozhodnutí v souladu se zásadami pro udělování ocenění města přijatými v roce 2006, naproti tomu u devíti chybné, když ocenění nebylo uděleno podle po-daných návrhů „in memoriam“. Posléze u dvou návrhů nebylo rozhodnutí žádné. Končil jsem tím, že rozhodující bude, jestli se najde dostatek vůle uvedená pochybení uznat a napravit.
Ještě 4. září jsem znovu upozornil vedení města na rozdíly mezi oceňováním osob žijících a zemřelých. Nelze je ignorovat, ani bagatelizovat. Z usnesení, jímž se schvaluje udělení ocenění města, musí být jednoznačné, zda jde o ocenění ještě za života oceňovaného, nebo až po jeho smrti, což se vyjadřuje, jak je všeobecně známo, ustáleným termínem „in memoriam“. Ocenění se uděluje u žijících osob doživotně, čili do konce života, u zemřelých až posmrtně na jejich památku. Ale letos – na rozdíl od posledního oceňování v roce 2008 – nikomu ze zemřelých nebylo toto ocenění uděleno, čili byli ocenění jako by ještě byli naživu. Z toho pak vyplývá, že doba trvání takového ocenění by skončila ještě předtím, než vůbec nabylo platnosti, a že tito „živí“ zesnulí by měli převzít osvědčení o svém ocenění! Ve snaze odstranit tento galimatyáš jsem navrhl, aby na příštím zastupitelstvu bylo usnesení z 21. června o udělení ocenění devíti zesnulým doplněno o dvě slova: „in memoriam“. Snadnější řešení neexistovalo.
Poslední možnost k dosažení změny se naskytla 20. září. Bohužel dostatek vůle k nápravě se nenašel. Navrhované malé, ale zásadní doplnění zřejmě představovalo pro vedení města neřešitelný problém.
Až později přece jen uznalo, že osvědčení o ocenění bude muset v těchto případech předávat pozůstalým. Lze jen litovat, že v tak významné záležitostí, jakou představuje udělování ocenění města, jeho vedení nezvolilo uvážlivější postup a nenapravilo své chybné rozhodnutí.
Dva zbývající návrhy na ocenění komise zřízená radou pro zpracovávání těchto návrhů odložila, jak vyplynulo z vyjádření jejího mluvčího. Avšak to je v rozporu se zněním zásad. Rada města se k těmto návrhům nevyjádřila a zastupitelstvo, které jako jediné je oprávněno je projednat podle jednacího řádu, o nich nerozhodovalo. U jednoho návrhu pouze odhlasovalo, že o něm hlasovat nebude. Vzdor tomu i v těchto případech považovalo vedení města záležitost za ukončenou. Také na tyto nesrovnalosti jsem je bezvýsledně upozorňoval. Ani o těchto návrzích se 20. září nejednalo. Co se s nimi stalo, neskončily v něčím šuplíku?
Snažil jsem se přesvědčit vedení města, že zásady byly vydány proto, aby se dodržovaly. Setrvalo však na opačném stanovisku, jak to dokumentují rozhodnutí komise, rady i zastupitelstva. Mají zásady po tom všem ještě nějaký smysl?
JUDr. Milan Chalupa, člen muzejní letopisecké komise
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
