Studna 2011
Druhý květnový víkend, tedy 6. - 8. 5., patřil opět zvelebování naší táborové základny v Olbramkostele. Práce bylo jako na tábořišti, a tak bylo potřeba přidat ruce k dílu. A jak to všechno dopadlo?
Páteční večer se sice nesl v duchu hokejového mistrovství, ale už od brzkého sobotního rána se začalo poctivě dodělávat to, co jsme v dubnu nestihli. A tak jsme částečně předělali přední místnost budovy tak, abychom z nářaďovny mohli postupně udělat naši novou pedagogickou kancelář. Holky si zahrály i na Popelky a z obrovské hromady šroubků, vrutů, podložek a dalšího spojovacího materiálu se jim postupně podařilo vytřídit jednotlivé krabičky se stejnými díly. Pánové mezitím spravili kosu, vyrobili nové poličky, zprovoznili dřeviště a hlavně zhotovili základy na novou dřevěnou boudu, která bude sloužit jako odkládací místnost, abychom mohli plně využít prostory budovy. Největší kus práce ale udělal bagr. Z původních plánů, kdy se měl pouze zarovnat terén za budovou, vznikla veliká plocha, která byla jednohlasně odsouhlasena jako nové hřiště. K tomu pan bagrista přidal dětem u potůčku brouzdaliště, které ještě čeká na dodělávky, a nakonec nám pomohl se částečně zbavit bažinatého povrchu pod budovou. V neděli se už jen dočistila studna, zasela se nová tráva a zasadily stromečky k hřišti, vyčistila se zničená vsakovačka a okapy pod střechou. Opět jsme si na dva dny aktivně odpočinuli. Děkuji moc všem za účast a snad nám bude odměnou hezčích pár týdnů s dětmi na táboře.
Veronika Heraltová, za Pionýrskou skupinu Kopřivnice
Český den proti rakovině
Český den proti rakovině navazuje na téměř pětadvacetiletou tradici irských Daffodil Days (Narcisových dnů). Od roku 1997, kdy se žluté květy objevily v České republice poprvé, bylo vybráno přes 100 milionů korun. Pomáhat druhým je jeden z hlavních pilířů našeho sdružení - i proto se každoročně jako dobrovolníci účastníme „květinového dne“ a snažíme se pomoci všem nemocným, i těm, na které rakovina číhá. Letošní kytičky, které nesly fialovou stuhu, měly široké veřejnosti připomenout, že rakovina tiká v každé rodině. Příspěvky, za které každý člověk dostal symbolický žlutý květ měsíčku lékařského, poputují do onkologických center na nádorovou prevenci, zlepšení života onkologických pacientů, podporu onkologické výchovy, výzkum a vybavení onkologických center. I letos se do projektu zapojili pionýři z celé České republiky, aby pomohli dobré věci. My z PS Kopřivnice jsme prodávali kytičky celou středu 11. května. A jak jsme dopadli? 36 122 Kč posíláme na účet Ligy proti rakovině a k tomu přání, aby tato nemoc postihla co nejméně lidí. Děkujeme všem, kteří přišli pomoci, děkujeme všem, kteří přispěli byť symbolickou částkou.
Tamara Kunčarová, za Pionýrskou skupinu Kopřivnice
Kopřiva
V minulých dnech byly zveřejněny městem Kopřivnice neúplné informace o výsledku údajného sporu o ochrannou známku Kopřiva, přehlídka netradičních divadel.Ve skutečnosti se stalo pouze to, že z formálních důvodů nebyla známka registrována ve prospěch Jiřího Cachnína, avšak rozhodnutí nijak nezpochybnilo, a naopak zdůraznilo zřejmou skutečnost, že autorem názvu KOPŘIVA, přehlídka netradičních divadel - je pan Jiří Cachnín, který u vzniku přehlídky stál, aktivně se na ní dlouhodobě podílel a vytvořil její originální koncept.
Dovoluji si touto cestou uvést věci na pravou míru a ujistit širokou veřejnost, že projekt, započatý před 25 lety, nedovolím rozmělnit, pokusím se apelovat na zdravý rozum představitelů města Kopřivnice a dohodnu s nimi podmínky, které zamezí nesmyslnému pořádání jedné legální přehlídky (letos KOPŘIVA 2011, 25. ročník přehlídky netradičních divadel ve dnech 8. - 9. 4. 2011) a druhé natrucpřehlídky „XXV. ročník přehlídky netradičního divadla Kopřiva“ ve dnech 15. - 16. 4. 2011, která zavedenou značku Kopřiva, byť možná v dobrém úmyslu, jen znehodnotila, neboť zcela umělecky vybočila z konceptu, na kterém přehlídka od počátku stojí. Věřím, že od příští sezony již bude opět v Kopřivnici jen jedna divadelní Kopřiva, s novátorským a kvalitním programem, na který se budeme společně (diváci i představitelé města) moci těšit, a vybízím tímto město opětovně k seriózním jednáním o dalším osudu alternativní novodobé tradici, k níž , jak stále věřím, pojí obě strany poctivé úmysly.
Jiří Cachnín, jediný autor a dlouholetý dramaturg a pořadatel Kopřivy, přehlídky netradičních divadel
Poznali jsme jiné senzace než Kate a Williama
Nastal den, po kterém všichni účastníci zájezdu toužili. Před námi byla dlouhá cesta s konečnou zastávkou Londýn a posléze Paříž. Nebyli jsme jediní, kteří na tato místa mířili. V autobuse, kterým jsme odjížděli, už seděli naši budoucí kamarádi z jiných škol. Hurá! Dobrodružství začíná. Po čtyřech hodinách jízdy jsme ještě přibrali naši průvodkyni Danu. A po další dlouhé cestě jsme přivítali pohled na moře v přístavu, kde jsme najeli na trajekt. Ten nás dovezl až ke břehům Anglie.
Prvním zážitkem byl pohled na London Eye (posléze i z něj), zaujaly typické anglické taxíky a telefonní budky. Celý den jsme strávili procházkami Londýnem. Zaujalo nás Trafalgarské náměstí i samotný Big Ben s budovou parlamentu. V podvečer jsme se setkali s náhradními rodinami, ve kterých jsme byli ubytováni. Přijetí z jejich strany bylo srdečné, po celou dobu pobytu se o nás vzorně starali. Cítili jsme se jako doma. Prohlédli jsme si několik muzeí, včetně muzea voskových figurín Madame Tussaud´s. Náš londýnský pobyt byl příjemný, ale před námi byla další cesta - směr Paříž.
Ráno, po noci strávené v hotelu, jsme plní síly vyrazili do pařížských ulic. Hlavní prioritou byl pěší výstup na Eiffelovu věž. Bylo to namáhavé, ale za ten úchvatný pohled na Paříž to rozhodně stálo. Byli jsme unaveni, ale nadšeni. Zaujal nás také pohled na Napoleonovu hrobku v Invalidovně a nadchla plavba lodí po řece Seina. Pobyt v Paříži byl sice krátký, ale plný zážitků. Před námi byla zpáteční cesta, v kufru už byly zabaleny malé suvenýry pro rodinné příslušníky a nám v hlavách probíhalo všechno, co jsme viděli a zažili, a už v tu chvíli bylo jasné, že bychom se tam rádi vrátili znovu.
Děkujeme paní učitelce Janě Neničkové za její trpělivost a ochotu. Velký dík patří také průvodkyni Daně a řidičům Tomášovi a Karlovi, kteří nám zpříjemňovali dlouhou cestu, ale hlavně nás bezpečně dovezli zase domů. Klára Janíčková, 8. C
ZŠ Dr. Milady Horákové
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
