Výměnný pobyt



Od 24. 9. do 29. 9. byli u žáků 9. A ZŠ Alšovy, tedy i u mě, ubytováni žáci z německé školy ve Zwönitzu. Nebylo to zas tak nic nového, protože jsme u nich byli minulý rok a své hosty jsme tedy už znali. Po nesmělém přivítání jsme si je odvezli k sobě domů a bylo to tady. Snad všechna německá slovíčka mi úplně vypadla z hlavy, natož abych dala dohromady nějakou větu. Naštěstí mí rodiče i sestra umí německy dobře, takže mi vydatně pomáhali. A bylo tu ještě něco. Vedle programu připraveného školou jsme museli něco připravit i my sami. Něco jsme samozřejmě vymysleli, ale ti Němci nám to pak stejně dokonale promíchali, protože my jsme chtěli být se svými kamarády pohromadě, ale oni taky. Takže jsme to dokonale promyšlené stejně zase museli upravovat. Večer jsme se například museli všichni scházet v centru u kašny, aby byli naši hosté spokojeni. Ale ke konci týdne jsem si už celkem zvykala a zjistila jsem také, že se dokážu dorozumět čím dál, tím lépe. A nastal den odjezdu. Celkem jsem se těšila, že budu mít čas zase jenom pro sebe a nebudu se muset pořád o někoho starat (asi mě nepochopíte, dokud si to sami nevyzkoušíte, jaké to je se o někoho starat a skoro si s ním nerozumět). Ale když už skoro nasedali do autobusu, přece jen mi to bylo líto. Vždyť tohle už asi nikdy nezažiju. Nebyla jsem ale na tom s tou lítostí tak hrozně jako mnohé holky, které se dokonce rozplakaly. Ten rozpačitý příjezd byl něco úplně jiného než tohle. Ale pak už autobus s našimi přáteli odjel a my musíme jen doufat, že na středních školách bude něco podobného.



Anna Kloudová, 9. A