Reakce na článek Rada města Kocourkova? Ne, rada města

Kopřivnice!

Po přečtení článku s výše uvedeným názvem v Kopřivnických novinách na mě dýchl závan praktik totalitního režimu a to se vším všudy.

Beznaděj, zvůle mocných, trpkost a msta, to vše muselo proběhnout hlavou manželům Merendovým poté, kdy partička zvaná rada města pod vedením mocného šéfa Jalůvky opětovně dosadila do provozování restaurace v Mniší Vítovce, největšího dlužníka města za pronájmy nebytových prostor. Naprosto souhlasím s názorem pisatele článku, že slušnost zvolených zastupitelů, a to většiny, zmizela jejich zvolením do funkce zastupitele, potažmo do rady města, kdy tyto funkce slouží jim především jen k vlastnímu obohacení. Není se čemu divit, vždyť mají své vzory ve vrcholné politice a jejich chování je jen logickým vyústěním marastu, ve kterém tato země žije v současné době, a to 20 let po sametové revoluci.

Samozřejmě, že se jako reakce na tento článek ozvou „potrefení“ a svými argumenty jistě budou chtít očistit svá jména a svá rozhodnutí. Nic proti tomu, ale nejdříve nechť odpoví na tyto otázky.

Jak je možné, že konkrétní pracovník MÚ (Kocurek) otevřel před ukončením výběrového řízení na pronájem restaurace v Mniší obálku paní Merendové a částku, kterou jmenovaná nabídla za měsíční pronájem restaurace v Mniší, sdělí konkurentovi, který má rovněž zájem o tento pronájem, konkrétně Vítovcovi. Dokonce to přiznal Kocurek v přímém přenosu KTK ze zasedání zastupitelstva města Kopřivnice, že Merendovou využil jako volavku, aby donutil Vítovce zvýšit nájem?

Jak je možné, že Kocurek podává občanům nepravdivé informace, a to konkrétně v tom směru, že Vítovec již dlužnou částku ve výši 800 000 Kč městu uhradil, když o dveře dále se Merendovi dozvěděli od jiného úředníka radnice, že to není vůbec pravda, a dokonce před nimi tato úřednice urguje u dlužníka zaplacení dlužné částky?

Jak je možné, že takto vysoký dluh radnice ponechává bez povšimnutí a začíná jej řešit, až když se do toho vloží opoziční zastupitelé?

Jak je možné, že Kocurek, který se dopustil výše uvedeného hrubého porušení zásad výběrového řízení, nebyl ihned odvolán ze své funkce a tuto vykonává dosud?

Jak je možné, že po tomto flagrantním pochybení ze strany MÚ se nikdo manželům Merendovým neomluvil, naopak došlo ke zrušení původního záměru a byl vypsán záměr nový, kdy Vítovec nabídl za pronájem stejnou částku jako Merendová (jaká to náhoda) a byl radou opětovně schválen jako nájemce restaurace Mniší?

Ať je obhajoba „mocných“ tohoto města jakákoli, i prostý občan z toho, co se dočetl z článku manželů Merendových i z článku mého, bez jakékoli pochybnosti pochopí, že zneužívání funkce, korupce, uražená ješitnost atd. jsou zla, která vládnou i v komunální politice, a to se všemi důsledky.

Jen pro připomenutí občanům, aby nezapomněli, kdo v radě města sedí na teplých židlích, nyní vyjmenuji všechny členy rady v pořadí: Josef Jalůvka, Dagmar Rysová, Zdeněk Krajčír, Oldřich Jašek, Dagmar Jančálková a Miroslav Kopečný.

Dalším krokem, nad kterým by se měli občané vážně zamyslet, je současná situace na radnici, a to konkrétně v personální oblasti. Není mnoho občanů v tomto městě, ke kterým by dorazila informace o personálních čistkách na radnici, které se dotkly i odborníků ve svých funkcích, jako jsou právníci, vedoucí odborů apod., kteří byli odvolání jen proto, že se vzepřeli mocným a neskákali tak, jak si vedení radnice přálo.

Vážení občané města Kopřivnice, myslíte si, že to, co se v současné době děje na radnici, je to, co jsme všichni chtěli po pádu komunismu? Nepřipadá vám to návrat starých časů, kdy úzká skupina lidí rozhodovala o našich osudech bez toho, že bychom se mohli jakkoliv bránit? Kdy úzká skupina lidí využívá svého zvolení k tomu, aby se zabezpečila na dobu, kdy budou muset své funkce opustit a stanou se opět řadovými občany? Nevím, jak vám, ale já se připojuji k tomu, co ve svém článku napsal Ladislav Merenda, i mně je z toho všeho na blití.

Nedělám si žádné iluze, že tento článek něco změní, věřím však, že je dost občanů, kteří čtou pozorně Kopřivnické noviny a také se živě zajímají o dění na radnici. Ti všichni nechť si ve svých pamětích dobře uchovají jména výše uvedená a věřím, že k nim přibudou i další, neboť populární „Ein Kessel Buntes“, jak je v podvědomí občanů města zapsáno vysílání KTK ze zasedání zastupitelstva města Kopřivnice, jim dává možnost do této kategorie zařadit i další.

Vůbec nejsem přesvědčen, že tento článek projde cenzurou Kopřivnických novin a bude zveřejněn. Pokud se tak opravdu stane a bude smeten pod koberec, tak jsem připraven jej zveřejnit v jiném regionálním tisku, protože věřím, že ne všude mají radní tohoto města své dlouhé prsty! Za všechny poctivé občany Kopřivnice.

J. Kuchař



Podoby totality

Takto bychom mohli nazvat program pro žáky 8. a 9. třídy naší školy, kterým jsme si v pondělí 4. ledna připomněli 20. výročí nabytí svobody v naší zemi. Nejdříve jsme žákům promítli film s názvem Ztráta slušnosti, který byl jedním z dílů dokumentárního cyklu ČT Ztracená duše národa. Jednalo se o životní příběhy čtyř žen a jejich rodin. Příběhy čtyř obyčejných lidí ze zcela odlišných prostředí, které strávily mnoho let v komunistických kriminálech. Žádná z těchto žen nikoho nezabila, nic nezpronevěřila, nic neukradla, a přece byly podle tehdejších „pravidel“ odsouzeny jako největší zločinci.

Po promítnutí měli žáci možnost vyslechnout osobní svědectví a životní postoje dvou mužů, kteří přišli s našimi žáky besedovat. Navštívili nás bývalý politický vězeň a člen výboru Konfederace politických vězňů v ČR Leo Žídek z Ostravy a Ing. Rostislav Sochorec z Moravskoslezského svazu Vojenských táborů nucených prací - PTP. Oba hosté žáky zaujali svými nevšedními životními příběhy, které jsou pro dnešní mladé lidi jen stěží pochopitelné. Všichni přítomní měli příležitost uvědomit si, že i přes veškerá příkoří, prožitou zlost a nenávist komunismu lze zůstat optimistou a že nejlepší cestou k tomu je odpuštění a brát život s nadhledem. A jako nejlepší cesta k tomuto postoji je podle pana Sochorce úsměv a dobrá nálada, které závěrem popřál do života všem žákům.

RNDr. Ivana Kociánová, ZŠ sv. Zdislavy



Výšlap na Javorník

Tato tradiční akce letos připadla na poslední prosincovou neděli a v hojném počtu 28 lidí jsme se jako jeden muž vydali vstříc vrcholu. Ještě před začátkem jsme se všichni vyfotili a výprava mohla začít.

Vyšli jsme pěkně od vlaku v jedné velké skupině a takto pohromadě jsme dosáhli vrcholu kopce. Cesta byla suchá a bez sněhu, ale řekli jsme si, že nebudeme "diskriminovat" podmínky, které nejsou ideální, a dopřejeme tomuto kopci požitek z naší přítomnosti. Cestou zpět se také ukázalo, že kopec si nás užil až dost.

Po občerstvení a odpočinku na chatě jsme stihli natočit i novoroční přání a vydali se zpátky dolů. Část výpravy si dala závod a kopec dolů seběhla. Po únavné cestě vlakem jsme se rozešli domů.

Kamila Šumšalová, Pionýr Kopřivnice