Jak jsem byl „posledníček“

V neděli večer odcházím ze své oblíbené hospůdky, kde o víkendech chodívám na jídlo. Žádné loudání. Přidám do kroku, abych ještě stihl něco koupit v supermarketu.

„Dnes jste úplný posledníček,“ sdělila mi paní šéfová, již připravená k uzavření prodejny. Milé označení od milé sympatické ženy. Prohodíme spolu pár slov, popřejeme dobrou noc a na rozloučenou si zamáváme. Už žádný spěch, v klidu a pohodě se vracím do mého příbytku. Stanislav Hlas

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.