Sbohem, Veroniko!

Někoho ze Slovenska přivedla možnost získání zaměstnání, jiní třeba šli za svou životní láskou. A to se stalo naší Veronice Lacinové. Přišla z Piešťan za manželem do Kopřivnice. Její touhou ale bylo nevzdat se slovenštiny. A tak, když tady vznikla možnost dostat se do zájmového spolku Slováků, neváhala ani chvíli a stala se jeho členkou. Od začátku působila ve výboru, kde pracovala celých 10 let. Byla obětavá, starostlivá, empatická. Pro svoji milou povahu byla oblíbená. Brala život tak, jak šel. Po ztrátě manžela se ještě víc zapojovala do akcí. Oslavila s námi i kulatiny, ale najednou jí začaly zdravotní problémy. Se svojí dobrou povahou vše zvládala. Ale nemoc se vrátila a vyhlídky nebyly dobré. Strávila spoustu času na LDN-ce, kde jsme ji navštěvovali, nosili slovenské časopisy, telefonovali. Byla pořád s námi v kontaktu. Síly ale ubývaly a po pobytu v nemocnici musela nastoupit do hospice sv. Lukáše v Ostravě. Krásné prostředí, milý personál, klid, tlumení bolesti. I tam ji navštěvovaly členky výboru, telefonovaly s ní, podporovaly ji, jak se dalo. Strávila tam své poslední dny života. Zlá nemoc nad ní nakonec vyhrála. Vedení hospice jsme poděkovali za mimořádnou obětavost a vstřícnost jménem spolku. Veroniku už nic nebolí. Tak sbohem Veroniko, budeš nám chybět.

Anna Janíková, za Obec Slováků