Reakce na článek Ing. J. Gavlase v Kopřivnických novinách 24.10.2024 (č. 37)

Právo na názor nikomu neupírám, takže názor na hodnocení akce Masarykova demokratického hnutí „Kopřivnické pressování“ panem Ing. J. Gavlasem je v pořádku. Stejné právo reagovat na kritiku by mi jistě neupřel ani on. Fakta v kritice jsou důležitá, stejně jako jejich jasné formulování, abychom se dostali k závěru, ve kterém se účastníci orientují a mohou si vytvořit svůj názor na věc.

První nepřesnost ve faktech. Paní Procházková, a to se shodneme, je velmi znalá prostředí Ruska i Ukrajiny. Jen pan Gavlas zapomněl říci, že onu znalost dává najevo veřejně a bez příkras, takže již nemůže do Ruska jezdit proto, že se stala nežádoucí osobou a byla označena jako nepřítel Ruské federace. Více pisatel o velmi kritických a smutných zkušenostech této dámy nezaznamenal.

O to více se pustil do dalšího hosta. I tam popsal jeho vystoupení jako komedii, přesto, že příběhy o chování mocnářů popisoval pan Kolář v souvislosti s ubohostí celé ruské společnosti, která tyto excesy nejen toleruje, ale i obdivuje.

A k diskuzi. Ta by byla určitě bohatší, kdyby se spolukritik pana Gavlase dokázal vyznat ve svých stozích poznámek a dokázal formulovat dotaz. Mohl to udělat za něj, protože jsem stál s mikrofonem vedle něj. Ani mrknutím oka však neprojevil sebemenší žádost o jasné projevení názoru či položení otázky.

Na závěr snad jen, že žil by Masaryk, za nekonstruktivní nebo vůbec nevyslovenou kritiku by na frak dal spíše panu Gavlasovi.

Lubomír Sazovský

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.