O jedné divačce

na hokejovém zápase

Ženy v pokročilejším věku nebývají typickými diváky na hokejových stadionech, ale tuhle nešlo přehlédnout. Stará paní hubené postavy, dalo by se jí hádat mezi šedesáti sedmdesáti, upoutala svým nezvyklým počínáním.

Seděla blízko ledové plochy a byla velmi neposedná. Každou chvíli někam odbíhala a zase se vracela. Seděl jsem kousek od ní a naše pohledy se setkaly. Hned mě vyzvala, abych si přisedl. Rád jsem učinil. Třeba se něco zajímavého dozvím, třeba nás pro ten sváteční večer, byla středa 28. září, spojí stejný zájem a láska k lednímu hokeji.

Postarší čiperná dáma ovšem nebyla Češka, nýbrž Ukrajinka. Znamenalo to překonávat jazykovou bariéru. Mou ruštinou ze základní školy se dorozumím jen velmi málo. Chtěla si se mnou dát pivo, tak jsme po jednom dali.

Svérázná babička, holdující pěnivému moku, mě pak požádala o jakýsi „sponzorský dar“. Jinými slovy, měla zálusk na obsah mé peněženky. Musel jsem rozhodně a rázně odmítnout. Příběh napovídá, že od podobných lidí raději dál, nicméně byl to i zážitek a námět na fejeton.

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.