Kolečko po přehradě aneb Jak potkat zajímavé lidi

Byla by škoda neudělat si krásného, teplého letního dne výlet, nejlépe k vodě. Cílem mé pěší túry, jak již tradičně, je přehrada Větřkovice. Usrkávám pivo a po hrázi mířím k naturistickému břehu. Užil jsem slunečních paprsků a učinil rozhodnutí, které dosti pozměnilo mé plány. Totiž, že podniknu procházku kolem celé přehrady.

Oslovil mě pán, na cosi se ptal a nakonec z toho byl možná půlhodinový rozhovor. Muž se rozpovídal, jak cestuje po kraji a navštěvuje vodní nádrže. Asi v místech, kde voda končí, cesta se otáčí a pasou se tam krávy, jde drobný, do půl těla svlečený chlapík se psem na vodítku. Letmo se pozdravíme. Jsem na opačném břehu a prodírám se mlázím, jako kdysi pan Hála ve slavném hitu. Slunce se líně loudá k západu a lidí pořad ještě dost. U domečku bude zastávka na jídlo a pití. A jedno překvapení.

„Můžu si přisednout?“ „Samozřejmě, už jsme se viděli.“ Byl to onen malý muž a jeho čtyřnohý přítel. A jak to dopadlo? Pan Jarda, jak se jmenoval, se ukázal coby skvělý společník a bylo jisté, že jen tak neodejdu. Na přehradu padl soumrak a my stále klábosíme. Do Kopřivnice se vracím pozdě večer a s pěknými zážitky.

Stanislav Hlas

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.