Milí senioři, máme Vás rádi, ale…
(Dokončení z minulého čísla)
Při stěhování a četných debatách na chodbách jsem zmiňovala nedávnou rekonstrukci Domova pro seniory v Příboře. Chtě nechtě, před „vypuknutím“ tamní přestavby – byli obyvatelé přestěhováni do Domova mládeže ve Frenštátě pod Radhoštěm. Nebylo to pro nikoho tak daleko a všichni – senioři i personál – byli v čistém jednoduchém prostředí malých pokojíků. Zmiňovaní „Příboráci“ se vyhnuli přímé účasti na staveništi. Kopřivnické seniorky mi vyprávěly, jak pro ně bylo náročné trávit týdny v bytě: slyšet bourání, vrtání, řezání. Jedna z nich velice živě popisovala, jak cítila vibrace při bouracích pracích, i když odpočívala na lůžku! Po celých dlouhých chodbách se valila mračna prachu. I když se dodnes větrá, vlhko ze sklepů je všudypřítomné… Jak dlouho to bude ještě trvat?
Druhá „várka“ seniorů se nastěhovala do zapůjčených bytů. S některými z nich jsem přemýšlela, které řešení přestavby a prozatímního bydlení seniorů by bylo praktičtější? Kopřivničtí při jedné příležitosti od návštěvy slyšeli: „Milí senioři, máme vás rádi. Myslíme na vás…“ Povzbudilo je to? Uklidnilo je to? Přitom všichni v tomto světě stárneme. Někteří z nás ve vysokém věku mohou v tomto domě prožít nějaká léta. Když už teď máme různé oční vady, slábnou nám ruce i nohy a nemáme stabilitu jako v mládí a plné síle. Jak se nám bude žít v nádherných moderních bytech, které opravdu lahodí pouze oku???
Zuzana Bárová DiS.
Lubina – pomník padlým v I. světové válce
Dne 2. října letošního roku si připomeneme jedno z historických výročí týkající se obce Lubina. Bude to rovných 100 let, které uplynou od slavnostního odhalení pomníku padlým vojínům a legionářům z Drnholce a Větřkovic v I. světové válce.
28. června 1914 nastal válečný stav mezi Srbskem a Rakouskem a dne 1. srpna 1914 byla v Rakousku vyhlášena všeobecná mobilizace. Z obce Větřkovice, která v době posledního sčítání v roce 1911 měla 76 domovních čísel a 528 obyvatel, nastoupilo tehdy vojenskou službu 28 záložníků. Po pozdějších prohlídkách bylo povoláno 18 mužů.
V neděli 1. srpna 1914 se na drnholeckém nádraží loučili se svými příbuznými a dopoledním vlakem v 10 hodin odjeli plnit svou vojenskou povinnost za císaře pána a jeho rodinu. Odjížděli s vědomím, že válka skončí téhož roku a pokud přežijí, nanejvýš o Vánocích roku 1914 se vrátí ke svým rodinám.
I. světová válka však skončila až v roce 1918 a z obce Drnholce a Větřkovic v ní padlo 14 mužů. Občané z Drnholce a Větřkovic na své padlé nezapomněli a jejich jména naleznete na pomníku padlých. Od učitele drnholecké školy Františka Horáka vzešel podnět postavit těmto padlým vojínům a legionářům pomník. Jak uvádí kronika obce Větřkovice, tohoto podnětu se ujali někteří mládenci ve Větřkovicích, kteří začali na pomník vybírat po haléřích, až sehnali patřičný obnos na jeho stavbu.
Pomník padlým vojínům a legionářům z Drnholce a Větřkovic byl postaven u větřkovického kostela sv. Václava, naproti místní škole. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo o zdejší pouti v neděli dne 2. října 1921. Při odhalení pomníku pronesl slavnostní projev ředitel Měšťanské školy v Kopřivnici František Talpa. Sborem se zpívalo „Bývali Čechové“ a husitský chorál „Ktož sú boží bojovníci“ a slavnost byla zakončena hymnou.
JUDr. Karel Matula
Volně převzato z Kroniky obce Větřkovice, Jednatelské knihy Čtenářsko-pěveckého spolku Havlíček ve Větřkovicích a publikace Svědectví času od Bohumila Matuly.
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
