Milí senioři, máme Vás rádi, ale…

(Pokračování z minulého čísla)

V domě vzbudilo velké dlouhé debaty novotou svítící sociální zařízení. Již dříve jsem zmínila, že nejsem žádný drobeček a pomáhám seniorům a postiženým při hygieně i potřebách. Jak mám u toaletní mísy pomoci konkrétnímu člověku s vysvlečením, otřením a oblékáním? Jedna z velice otevřených seniorek reklamovala změnu umístění záchodové mísy a zmenšení prostoru kolem ní. „Vždyť si ani zadek neutřu!“ Tato drobná paní má pravdu. Druhý den po nastěhování začal jednomu seniorskému páru protékat záchod. Kdo jim ho měl večer opravit? Jeden bývalý instalatér přišel následující den na obhlídku. Na chodbě mi řekl: „Je to jiné jak dřív. Trubky jsou schované. Nevím, co s tím.“ Sádrokarton je sádrokarton…

Po nastěhování byla velkým tématem obyvatel na třech patrech televize. Jak, podle vás, tráví většina seniorů v bytech svůj čas? Když nemohou chodit, používají hůlky, francouzské hole, různá chodítka, mechanické a někteří i elektrické vozíky. Nemají mnoho možností trávit své dny aktivně mimo domov. Právě četné televizní programy a internet jim zpestřují život. Bylo to i po přestěhování o víkendu možné? Na tuto otázku nemohu odpovědět kladně. Přitom ze všech stran jsem slyšela: „My si platíme KTK, tak to má jít.“ Navíc senioři zjistili, že je přípojka k televizi pouze v obývacím pokoji. Kolik z nich žije v páru a oba, občas nebo většinou, chtějí sledovat různý program na své televizi. Mohou? Ne. Budou moci? Toť otázka… A není jediná. Dlouho plánovaná rekonstrukce domu s pečovatelskou službou přinesla více otázek než odpovědí. Je to smutné, ale vypadá to, že rekonstrukce byla naplánována a navržena pro nové obyvatele, kteří mají zdravé očí, ruce, nohy a nemají závratě ve výškách, když se postaví na židličku. Konstatoval to syn jedné obyvatelky a další seniorka, která se mě ptala na dojmy mé přestěhované klientky.

Zuzana Bárová DiS.

(Dokončení v příštím čísle)



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.