Mrtvé kapry nevedeme

Krátce před Štědrým dnem jsem si vyzvedl svého vánočního kapra, jehož nám každoročně poskytují v práci.

„Živého?“ zeptal se pán na výdejním místě.

„Ne, mrtvého,“ odpovídám stroze.

„Mrtvé kapry nemáme,“ zareagoval muž.

„Zabíjíte?“

„Jistě,“ načež předal hýbajícího se kapra kolegovi, aby tento na mé přání vykonal rychlou popravu. Šupináče omráčil a zručně ostrým nástrojem mu uřízl hlavu.

„Dobrý den, prosím vás, mám tady v tašce kapra, mohu si jej zde u vchodu zatím odložit, než nakoupím?“ Vysoký mládenec ve žluté vestě, dohlížející na vstup zákazníků do supermarketu, byl příjemný, milý a měl smysl pro humor.

„Samozřejmě, ale nevyskočí třeba z té tašky?“ naoko se obával mladík.

„Kdepak, nemá nohy a už ani hlavu.“

Tato kapří historka je již vzpomínkou na poslední dny uplynulého roku 2020. Jaký bude ten letošní?

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.