Přehrada žaluje
Dovolte mi napsat pár řádků k nynější situaci Lubinské, kdysi naší krásné přehradě. Stav hladiny vody dospěl do bodu, který bychom mohli nazvat katastrofou, zapříčiněnou nečinností vedením Tatry, zastupitelstvem města Kopřivnice, v čele s radou města a nemalou měrou i nás občanů Kopřivnice a okolí. „Voda nad zlato.“, to stojí na plakátech KDU ČSL. Jistě, to je pravda, protože zlata se ještě nikdo nenapil. V současné koronavirové době se situace s nedostatkem vody dostala do pozadí. Až v posledních dnech je slyšet ministry a lidi, kteří se starají o životní prostředí, jak postupovat v této důležité věci. Mají se stavět nové přehrady, mokřady a jiné nádrže. U nás máme od 70. let 19. století postavenou přehradu pro účely Tatry a pro občany města k rekreaci. Hlavním důvodem pro doplňování vody z řeky Lubiny jsou však z mého pohledu peníze. Neuznávám tvrzení, že v řece je stejně málo vody. Jsou měsíce v roce, kdy se klidně čerpat dalo. Uvedu jen jeden měsíc, a to březen. To by ovšem musel být zájem ze strany Tatry. Na zasedání zastupitelstva jsem chtěl vědět, proč by se město Kopřivnice nemohlo finančně podílet na doplňování přehrady. Bylo mi řečeno, že to není možné, protože město Kopřivnice nemůže dávat peníze do soukromého sektoru. Proto se tedy ptám: „Jak to, že na stavbu muzea, které staví Tatra, město Kopřivnice přispívat může?“
A nyní bych se chtěl vyjádřit k článku v Kopřivnických novinách „Voda“. Ing. J. Gavlas v něm kritizuje zastupitelku p. Kysilkovou za její snahu a boj o přehradu v Lubině. Kritizovat v tomto případě je snadné, ale já se ptám: „Co jste vy v této věci udělal?“ V zastupitelstvu opakovaně vystoupil p. Telařík ve věci přehrady a vody obecně. Dostalo se mu pak názvu „stěžovatel“, který straší lidi. „Jak se k tomu vyjádří místostarosta p. Šimíček, který ho takto nazval?“
Četl jsem několik pojednání, která se týkala Lubinské přehrady. Byla to jen spousta nic neříkajících čísel a paragrafů, které obhajovaly tento stav a díky nimž se s tím prý nedá nic dělat.
(Pokračování v příštím čísle)
Karel Matula
Poděkování
Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří nám v této nelehké situaci podali pomocnou ruku a poslali nám šité roušky pro uživatele Azylového domu a Noclehárny v Kopřivnici.
Děkujeme – Koproušky Vlčovice Pavlíně Štěpánové a také všem, kteří na sociální síti našli naši adresu a poslali nám poštou roušky, a to skupinám Česko šije roušky, Šijeme roušky, Praha a Střední Čechy šijí roušky, bavlněné roušky Nýrsko, Motorkáři pomáhají – do této skupiny patří i Pavel Bém se svou manželkou Evou, kteří dobrovolně jeli na své motorce do Prahy, kde vyzvedli roušky a poté nám je dovezli až do azylového domu. Za to jim také moc děkujeme.
Je vidět, že uživatelé AD a noclehárny nejsou nikomu lhostejní a naši uživatelé si těchto lidiček váží a jsou vděční za každou roušku.
Hana Stančíková
pracovnice AD/N Kopřivnice
Koronavirové vousy
V krizové době, kdy chodíme s povinně zakrytým obličejem, jsem po logické úvaze dospěl k jednomu zvláštnímu rozhodnutí. Načas odložit holicí potřeby. Nebylo od věci právě během pandemie jen tak na zkoušku si pořídit mužnou ozdobu. Po dvou třech týdnech jsem už byl docela slušně zarostlý.
„Prosím tě, ohol se!“ rezolutně mě nabádal kamarád, jakmile uviděl, co schovávám pod rouškou. „Ohol se, jsi jako Krakonoš!“ tvrdil jiný dobrý známý. Mou změněnou vizáž ohodnotily také dvě ženy-kamarádky. „Vypadáš daleko mužněji, jako opravdový chlap,“ říkala jedna. „Fakt ti to sekne, určitě si to nechej,“ dala se slyšet druhá. Já už ale plánoval velký návrat k hladké tváři. Přišel Máj, nejkrásnější měsíc. Naposled jsem si v zrcadle prohlédl svoji bělošedavou, hustě prorostlou bradu a po šesti týdnech oprášil holení. Nejprve přišly ke slovu nůžky, pak Barbus a žiletka. Na „koronavirové“ vousy zbyla vzpomínka. Stanislav Hlas
Poděkování
Chci poděkovat paní Evě Friedlové za to, že nám ušila ihned a nezištně roušky pro celý náš dům 650 (bývalý pečovatelský dům).
Nájemníci děkují.
Rajnochová
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
