Pár vět o ekonomickém růstu
Modla většiny ekonomů – ekonomický růst – má dvě stránky, jako každá mince. Na začátek řečnická otázka: Kam se poděl všechen ten tzv. růst při všech možných nemožných válkách, co jich po světě je, jestliže po sobě zanechává jen spoušť a rozbité domy a města? Generálové jsou přece i ekonomy a ze státního rozpočtu chtějí pro svoji výzbroj urvat co nejvíc. Migrace napomáhá obnově ekonomiky. Ano i ne. Nutný je i „klid zbraní“. Po práci odpočinek a dovolená. Růst nutně střídá zpomalení. Podle rčení: voják leží nebo běží. A pokud člověk chce něco hned, ať vzpomene známé: spěchej pomalu. Centrum města je stále stejné, ale žádná škoda, ještě můžeme vzpomínat na staré dobré časy?! Před 30 a více lety…
Jaroslav Holiš
Poděkování
Chtěl bych se tímto malým článkem vrátit krátce k velkému požáru na ulici České v Kopřivnici dne 26. 11. Děkuji všem jednotkám hasičů a Policii ČR, kteří se podíleli při hašení dřevostavby na záchraně vedle stojícího našeho rodinného domu.
Profesionálním a včasným zásahem při ochlazování stěn domu se oheň tímto nerozšířil až k nám na dům, a nevznikly tak pro nás fatální škody.
Děkuji moc.
V. Buchtyar
Oslava svobody
Na několik týdnů jsme se přesunuli zpět do roku 1989. Slavili jsme totiž svobodu. A mimoděk jsme ji skutečně oslavili tak, jako by se revoluce odehrála teprve před několika dny a ne před třiceti lety. Jako by posledních třicet let naplněných tápáním a nejistotou ani neexistovalo. Jako bychom zvítězili úplně všichni, bez rozdílu a definitivně.
Těch třicet let se ale odehrálo a mnozí, byť jim do uší kdosi neustále pouštěl tu stokrát obehranou píseň o svobodě, je zakusili způsobem, který se značně rozcházel se sliby, které k nim v roce 1989 odevšad doléhaly.
Po třiceti letech se dá ovšem dobře bilancovat. Třicet let je dost dlouhá doba, aby bylo možné se sebekriticky ohlédnout a promyslet především to, co se nezdařilo a zjistit, proč se to nezdařilo.
Kopřivnická připomínka sametové revoluce se ovšem ubírala jiným směrem. Namísto reflexe byly stále dokola slyšet jen fráze o svobodě a demokracii. Provázela ji bezobsažná gesta plná vlajek, kytic, svíček a cinkajících klíčů, které v dnešním společenském kontextu vypadají tak směšně. Hlídkující příslušníci VB obstarali prvek toho dnes tak populárního retra, které každému umožní ponořit se do minulosti bez obav z toho, že by bylo nutné se jí obávat a nést za ni vlastní odpovědnost. Vše zakončeno koncerty a stánky s občerstvením, jako by bylo jedno, zda připomínáme Listopad 89 nebo pořádáme letní hudební večer.
Milan Kundera tvrdí, že „kýč je svět zbavený hovna“. A přesně takový fiktivní svět vytvořily kopřivnické Oslavy svobody. Svět, ve kterém se vše podařilo, ve kterém se jásá, zpívá a oslavuje. Svět, ve kterém jsou z toho všichni dojatí až k slzám. Listopad 2019 jako velký morální kýč, který připouští jen ten náš nekonfliktní, milý svět.
Ovšem Kopřivnice a celý svět roku 2019 vypadá poněkud jinak. Není tak zábavný a svorný, zdaleka ne všichni si mohou při pohledu okolo sebe gratulovat. Stačí se projít ulicemi, na kterých se za posledních třicet let k lepšímu změnilo pramálo. V listopadu 2019 by možná bylo dobré připomenout si Havlovo varovné upozornění z roku 1990, že „tato země nevzkvétá“. A zamyslet se, zda za posledních třicet let vzkvétat začala. Pavel Dvořák
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
