Pátek třináctého – řekneme si „ano“

Přesně ve 4.30 zapípal budík. Jako obvykle si nějakou minutku ještě poležím. Stalo se však něco, co nepamatuji. Znovu jsem usnul, a když otevřu oči a pohlédnu na hodiny, nemohu uvěřit. Deset minut po páté, šok. Rychle se obléknout, vynechat hygienu a poklusem na zastávku chytnout nějaký autobus. Ve stresu, udýchaný a zpocený stíhám začátek pracovní doby.

Tahle nemilá příhoda se ovšem neudála v pátek 13. září 2019, nýbrž o dva dny dříve, ve středu. Trnul jsem strachem, co horšího se může stát, až nastane onen inkriminovaný den. Ráno připomínám kolegovi: „Jardo, dneska pozor, opatrně, je pátek třináctého!“ „Já jsem váhal, jestli vůbec jít do práce,“ ušklíbne se Jaromír. Potkám kolegyni odvedle, vždycky usměvavou Klárku. Taky mám starost, ale na Klárce je vidět, že si ze smolného data hlavu nedělá. A ve večerních Televizních novinách byla reportáž, jak lidé rázně bourají mýty, předsudky a pověry o nešťastném pátku 13., a v kritický den uzavírají sňatky. Budou spokojení a šťastní? To záleží hlavně na nich.

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.