Podšostýnské rozjímání 6

(Dokončení z minulého čísla)

Vidět kameny dlážděného zápraží, dřevěným plotem ohraničený pozemek domu s velkými, již tenkrát letitými stromy – většinou lípami i jasany.

Jen nedaleko tu stával kdysi dřevěný kopřivnický kostelík, který před léty zvěčnil na plátně můj otec. A okolo kostelíka? Malý hřbitůvek za kamenným hrazením, ale i budova tehdejší školy, bez které by se místo pod Šostýnem neobešlo.

A abychom si více připomenuli tu téměř již pradávnou dobu údolíčka pod strání Bílé hory, ráda se zastavím u starých křížů. Jeden mezi dvěma lipami, které by jistě zašeptaly svá poselství i dnešním obyvatelům - „Ke cti a chvále boží od Jana Hizko“.

A jen několik kroků dál se dovídáme, že „Tento kříž jest postaven ke cti a chvále boží z nákladů Josefa Marka a manželky jeho.“

Věra Horáková



Co platí – zákony nebo totalita?

Než jsme se stali majiteli rodinného domku po manželových rodičích, který měl 1 pokoj, kuchyň, stodolu a chlév, bez sociálního zařízení, tak jsme se museli zbavit ve prospěch státu pole, které k domku příslušelo. Dnes jsou tam postaveny rodinné domky (v blízkosti starého fotbalového hřiště). Protože vchod do domku byl z hlavní silnice, rozhodli jsme se, podle schváleného nového plánu, vybudovat vchod do nezpevněné uličky, po které nikdo nikdy nejezdil.

To se nelíbilo paní místostarostce a za pomoci svých věrných poradců, bez našeho vědomí a souhlasu, nechali uličku vyasfaltovat, včetně našeho pozemku o výměře 23 m2. Tím dali vyasfaltovanou cestu do pasportu a postavili dopravní značky, dokonce opět na našem pozemku, bez našeho souhlasu.

Manžel, aby zachránil další náš pozemek a oplocení, dal ke každému sloupku kameny. Okamžitě nám přišla výhrůžka, pokud kameny neodstraníme, bude nám udělena pokuta ve výši 300 000 Kč. Když neořežeme okrasné keře před značkou, další výhrůžka. Dokonce nám bylo sděleno, že část střechy našeho domu zasahuje na obecní pozemek, a kdybychom chtěli náš skutečný pozemek oplotit, nebude nám to povoleno. Ulička byla označena jako jednosměrná, takže podle předpisu nesmíme před vlastním vchodem stát, či dokonce zastavit. O celé situaci jsme se radili s ombudsmanem i na ministerstvu spravedlnosti a jediné doporučení bylo soudní jednání.

To jsou jen úryvky psychického stresu, kterému jsme byli vystavováni. Manžel všechny tyto dlouholeté stresy velmi těžce prožíval a také jim podlehl. Zemřel. To by měla být odpověď pro jeho přátele, kteří se vyptávají, co se stalo, že tak náhle odešel. Jakékoliv omluvy nejsou na místě, manžela mi nikdo nevrátí a ani já nejsem na tom nejlépe po stránce zdravotní.

Viníci jsou známi, za porušení zákonů by měli být potrestáni a ne dobře placeni z našich daní. Jednu totalitu jsem už na vlastní kůži zažila.

Až se Vám podaří psychicky zničit i mě, tak Vaše dílo bude dokonáno.

Ludmila Štěpánová

vdova po manželovi Jaroslavu Štěpánovi



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.