Podšostýnské rozjímání – 2, nový kopec
(Pokračování z minulého čísla)
Navazoval obchod s charakteristickou vůní papíru, nám tehdejším školákům tolik blízký. Se stohy linkovaných „písanek“ a „početníků“, s výběrem tužek i jiného papírenského zboží. Za pultem zas vidím vedoucího obchodu pana Křižana. Muže elegantního zevnějšku i chování, s hladce učesanými vlasy a havanským doutníkem mezi zuby.
Jen málokdo z nás si dnes už vzpomene na zvláštní názvy obchodů „převratných“ padesátých let. Namísto českého názvu pro nabízené výrobky z papíru - to byla NARPA a původní slůvko zpět navrácených dnešním drogeriím – tenkrát CHEMODROGA. Prodejna dětských hraček nesla název ZDAR. Prodejny s těmito prapodivnými názvy stály nedaleko od sebe. Ale přece – býval mezi nimi ještě jeden – s výsekem masa. Jeho malý prostor věčně plný lidí a v pátek navíc s dlouhou a jako had se vinoucí frontou trpělivě čekajících žen a nad nimi červená tabule s názvem MASNA.
Nemohu se nezmínit o jedné z nejznámějších prodejen ve městě, jakou byla drogerie pana Vaváka. Nevelký, ale úhledný prostor, vybavený - tenkrát ještě prvorepublikovým, umělecky zpracovaným nábytkem s řadami šuplíčků s ozdobným kováním, větších i menších zásuvek a regálů, jak si je pamatuje moje paměť. Obchod vždy dobře zásobený drogistickým zbožím sloužil zároveň jako parfumerie. Mohl se však stejně dobře chlubit i poradenstvím pro záliby fotoamatérů. O přání početných zájemců všeho voňavého zboží se po léta staral jeho vedoucí pan Vavák se svou ženou a starší paní prodavačkou. Později celý obchod omládl a zároveň získal na popularitě, když přijal mladou světlovlasou dívku Zdeňku. Její dívčí šarm i nadání dobře jednat s lidmi, zároveň s milým úsměvem zajímavě nabídnout povýšil obyčejný prodej na umění. Nikdy jsem neprocházela okolo známé drogerie bez zájmu, též nezapomenout nahlédnout do místní říčky protékající pod domkem. S nostalgií vzpomínám i na svoji první rtěnku a „Živé květy“, zakoupené ze skromného kapesného v jedné z nejpůvabnějších prodejen v tehdejší Kopřivnici.
Po pár krocích si můžeme prohlížet nově opravenou školu - jediný dům, který nám zůstal z celé původní řady. Je jí bývalá německá škola, dnes škola Milady Horákové.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková
Beseda o M. R. Štefánikovi
Letos jsme měli v tradiční besedě netradiční téma: M. R. Štefánik - osobnosti, jak je poznáte a nepoznáte. Při příležitosti 100. výročí vzniku ČSR jsme si vybrali k besedě osobnost, kterou považujeme za největšího Slováka v dějinách SR. Přednášet nám přišel pán učitel Mgr. Ladislav Cvíček, respektovaný pedagog, významná osobnost místního kulturního života. Při příležitosti oslav 70 let od povýšení Kopřivnice na město získal titul čestný občan! Pozvání přijali i páni z Klubu Masarykova demokratického hnutí, jejich předseda p. Jaroslav Šula a člen představenstva MDH pan Lubomír Sazovský. Ten nám hned na začátku předal plátno M. R. Štefánika a knihu T. G. Masaryk v Kopřivnici! Bylo to překvapení a to moc milé. Pan učitel je skvělý přednášející, lidi téměř nedýchali při jeho vyprávění. Našel si místečka, která nebyla tak známá, vtáhl nás do příběhu ze života M. R. Štefánika. Muž, který prožil relativně krátký život, vžyť zemřel v 39 letech, udělal toho za životy dva! Taky byl oceněný za života významnými osobnostmi. Velký podíl měl hlavně na vzniku samostatného státu! Tento známý astronom, vojenský pilot, francouzský generál byl ale hlavně empatický člověk, který dokázal i nemožné. Měli jsme možnost sledovat vyprávění pana učitele od jeho útlého věku, vztahy v rodině, jeho lásky, studium, koníčky, cestování, nakonec i jeho zdravotní stav. Štefánikův výrok: „Ja sa prebijem, lebo sa prebiť chcem,“ mluví za všechno. Tak nám utekl čas rychle a my jsme byli unešeni z tolika zážitků. Po skončení jsme ještě pobesedovali a zazpívali si slovenské písničky. Těšíme se na jeho cyklus přednášek v dalším období. Děkujeme!
Anna Janíková, předseda
za Obec Slovákov, z. s.
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
