Malíř domova

(Dokončení z minulého čísla)

Podle mého neodborného hodnocení byl však především malířem obloh, vod a „svého“ Štramberka. Osvěžující obrazy s vodou věčně hravou a stále mladou, ať už v potůčcích či rybnících okolo Studénky, mu přinášely radost a uspokojení. Nade vše miloval krajinu s bělostnou grafikou mraků, krajinu ztichlou pod našedlou a fádní oblohou zim, lesní cesty znamenané jen lidskou či zvířecí šlápotou ve sněhu, nejvíce však oblohu věštící přívaly sněhu nebo letní bouřku.

Byl obdivovatelem ptáků, jimž nezištně záviděl možnost vidět vše shora, a na svém okně jim poskytoval celoroční servis.

O několikaletém čase, který věnoval kráse štramberských uliček, ve kterých prožil své dětství, by vydalo samostatné vyprávění. Ve své příslovečné skromnosti se nikdy nepovažoval za umělce. Dá se říci, že právě ona byla jeho prvořadou vlastností. Vždy o sobě říkával „jen jsem to zkoušel“. Se svým opravdovým a krásným přístupem k životu i k umění nazývám jej renesančním člověkem. Letos by se můj otec Josef Martini dožil jednoho sta a tří let.

V. Horáková

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.