Marian a dva Karlové aneb Bydleli jsme v bungalovu
„Máme trochu hlučné auto,“ řekla mi Marianova manželka během cesty na Horní Bečvu, když se z kufru občas ozvaly jakési zvláštní zvuky.
Na místě samém nám paní vedoucí rehabilitačního zařízení oznámila podmínky ubytování. Účastníci rekondice budou na pokojích nejméně dva. Kolega z práce Marian se svou ženou to mají vyřešené, mé představy o absolutním soukromí vzaly za své. S kým se dostanu na pokoj? Budeme si rozumět, vyhovovat? Zacloumaly mnou trošku obavy. Ty se však okamžitě rozplynuly, jakmile jsem spatřil své spolubydlící. Oba pány jsem znal od vidění a stačilo se jen blíž seznámit. Jeden se jmenoval Karel a druhý taky Karel. Sympaťáci a navíc s velkým smyslem pro humor. Od první chvíle bylo zřejmé, že vytvoříme skvělou trojku, což se naplnilo.
Oproti mým dřívějším pobytům zde, kdy se bydlelo v chatkách nebo v budově hotelového typu, nás umístili do malého, přízemního domečku. Karel s Karlem měli své postele, já jsem si tu moji udělal z rozkládací sedačky naproti televizi. Již nám nic nechybělo a bylo jen na nás, jaké si uděláme plány, co podnikneme, abychom si odvezli zajímavé, hezké zážitky a vzpomínky.
Stanislav Hlas
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.