Putování po pramenech - otvírání studánek

V sobotu 15.4.2017 jsme se vypravili na jarní procházku krásnou přírodou, na které jsme měli v plánu pátrat po studánkách a pramíncích v našem okolí. Za každou nalezenou studánku nebo pramínek obdržel každý účastník akce nálepku s kapkou.

Tak tedy začalo naše čtvrté putování po pramenech v našem okolí. První kroky patřily cestě k autobusu, který nás dovezl na Libotín, kde je kousek od koupaliště železitý pramen. Překrásné místo pro studánku. Další zastávka byl pramen Pod Tisem. Dá se říct, že nás některá překvapila svojí nepřístupností. Zastavili jsme se znovu u studánky, a to U pionýrské chaty. Protože jsme to vzali trošku zkratkou, a neznajíce cestu, trvalo nám trochu déle, než jsme objevili další studánku, a to U včelínku. Pak už jsme se vydali do Rybí ke studánce Purmenská, ale nastal problém, jak se tam dostat, neb přístupové cesty byly buď soukromé, nebo je křižovaly el. ohradníky s kravičkami. Až na potřetí jsme našli cestu přes hřiště, tak tak jsme stihli autobus zpět domů.

Výlet to by skvělý, počasí nám přálo. Doufejme, že při dalším putování nalezneme více pramínků. Domů si účastníci odnesli tři nálepky studánek, u kterých jsme byli. Dá se říct, že to byla příjemně prožitá sobota v přírodě, během které jsme poznali nová zákoutí našeho okolí.

B. Klimecká, za Pionýr, z. s., Pionýrskou skupinu Kopřivnice



Jsem zvědav na toho, komu by se tu nelíbilo

Titulek jsem si vypůjčil od svého oblíbeného publicisty Luďka Brábníka. Kdysi psal o rekonstrukci jedné pražské zimní haly. Snad se na mě pan Brábník v novinářském nebi nebude zlobit, ale nadpis mi připadá velice trefný.

Když jsem totiž vešel do zrenovované restaurace v Katolickém domě, byl jsem nadšen. Kdo navrhl nový interiér, měl dle mého úsudku šťastnou ruku. Co mě uchvátilo nejvíc? Reprodukce obrazů staré Kopřivnice. Minulost města a dávné časy mě přitahovaly a lákají dodnes a oči se mohly kochat.

Zážitek jsem si nenechal pro sebe a svěřil jej děvčatům z obsluhy. Dozvěděl se, že to sklidilo vlnu kritiky. Hosté se zde cítí jako v muzeu nebo v nemocnici. Údivem jsem povytáhl obočí. Katolický dům je budova víc jak sto let stará a ta připomínka jeho historie a blízkého okolí je bezpochyby myšlenka dobrá a zajímavá. Paní za barem mi ještě sdělila, že místnost dozná úprav, tedy jakéhosi doladění. Bělostná stěna a „obrázkárna“, když to tak řeknu, rozhodně není na škodu. Každý ale má samozřejmě právo na svůj názor. Pokud zavítáte, posuďte sami.

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.