Jak si tady žiju...

Milý Andreji, píšeš, jak se mám,

dám si pivo, cigaretu a do psaní se dám.

Přistěhoval jsem se, do úplného ráje,

bordelářům, jako jsem já, vše do karet tu hraje.

Odpadky vyhodíš klidně z okna, nic se ti nevrátí,

město vždy, za tebe, úklid zaplatí.

Na úřadě rozhodl, asi nějaký vůl,

že mermomocí zlikviduje sběrný dvůr.

Co doma nepotřebuješ, hodíš ven k popelnici,

jediní, kdo to nevidí, jsou z města úředníci.

Jednou za týden, technické služby, úklid města provedou,

za těžké prachy, ten bordel na skládku dovezou.

Nám lumpům se nemůže nic státi,

protože všichni poctiví občané, to za nás platí.

Tak je to tu prostě, zkrátka,

na každém rohu je tu černá skládka.

Aby někoho chytili, koupili kamery za tisíce,

ještě, že jich není více, nefungují už tři měsíce.

Třídění odpadů, to je teprve paráda,

ti co potom s tím pracují, ať vlezou nám na záda.

Do papíru – sklo, do plastů – cihly každý nafláká,

v kontejnerech najdeš spát i bezďáka.

Když vadí ti hluk, od rozbitých flašek,

po stížnosti na městském úřadě, najde se šašek,

kontejner na sklo nechá kobercem vylepiti,

pak všude je smrad, jako v řiti.

Úplně nejlepší je parkování v městě,

co na tom, že ostatním autům, stojíš v cestě.

Žlutá čára, zebra, křižovatka, zákaz zastavení a stání,

klidně zaparkuj, nic ti nebrání.

Když někdo nadává, ať trhne si nohou,

podle městské policie, ti první, tu parkovat mohou.

Na chodník, na trávník, klidně se tu každý autem postaví,

město za peníze občanů, to jistě opraví.

Jó Andreji, škoda, že takových měst není u nás více.

Zapomněl jsem ti napsat, přestěhoval jsem se do KOPŘIVNICE.

Lubomír Dorotík



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.