QUI BONO?
Možná víte, možná nevíte, že se v Kopřivnici již po léta koná krajská taneční soutěž orientálních skupin Světlo Orientu, jež postupem doby nabývala i na kvalitě. Letošní ročník této soutěže se ovšem odehrál ve znamení útlumu, a to z důvodu značného zásahu do propozic. Pořadatelé totiž ve snaze usnadnit přístup k medailovým pozicím i začínajícím skupinám rozmělnili pět věkových kategorií ještě na tzv. začínající a pokročilé, takže z pěti kategorií je najednou deset. K výše zmíněnému přibyl i počet postupujících z každé kategorie, ze 2 na 3, takže z loni postoupivších 10 nejlepších letos mohlo postoupit celých 30, vlastně podle přihlášek téměř všichni (tady je vhodné upřesnit, že loni startovalo pouze 24 a letos 10 choreografií). Toto je bezpochyby velmi dobrý tah, který umožní větší počet všech postupujících a z kvalitní soutěže udělat soutěž milou, ale navíc místní pořadatelé po několika úspěšných létech zjistili, že dvojice a trojice nezapadají mezi skupiny. Důsledkem toho se stalo, že loňské vítězky dětské kategorie duo z Thary-junior a jediné úspěšné reprezentantky Kopřivnice v celostátním kole této postupové soutěže, konající se každoročně v Uherském Ostrohu, kde získaly v konkurenci 11 choreografií bronz, nemohly startovat. Ovšem již hůře je možno chápat výše zmíněný zásah do minimálního počtu startujících ve skupině pouze v krajském kole kopřivnické soutěže, jelikož krajské kolo Jihomoravského ani Zlínského kraje tuto změnu neobsahuje. Při těchto faktech je věru těžko říct, jaký je pravý důvod menší oblíbenosti a následného útlumu zájmu. Platící diváci z řad příznivců pořadatelské skupiny jistě tyto skutečnosti potěší, jen jak asi zareaguje široká veřejnost zhlédnuvší v přímém přenosu letos pouhých 10 choreografií zařazených do 7 kategorií, přičemž je jasné, jak soutěž dopadla - 7 zlatých a 3 stříbrné, jelikož jiná umístění prostě nebyla.
Otázka QUI BONO, tedy KOMU KU PROSPĚCHU je tedy zodpovězena, ovšem v Kopřivnici vzniká otázka jiná: Co dobrého může předat člověk, jenž je schopen snažit se ovlivňovat účast místní konkurence pozměňováním propozic ve svůj prospěch? I když to na první pohled vypadá, že to pořadatel soutěže dělá vlastně pro své svěřence samotné, není to fér ani vůči nim a z oslňující záře výkonů Světla Orientu se stává skomírající světýlečko. Podobnými manipulacemi si děti i dospělí jen zvyknou na ten laskavý mateřský přístup, že se někdo i bez jejich vědomí postará o přizpůsobení alespoň místních podmínek, vymete jim cestičku a ještě na tom vydělá. Ovšem v dalším kole, či na jiných soutěžích pak nemají šanci uspět a opět pohoří, jako se stalo již mnohokrát.
V neposlední řadě mi tedy zbývá už jen popřát členkám Amirah a Farridah hodně štěstí v celostátním kole Světla Orientu, které bude ovšem mnohem náročnější než předešlé ročníky, protože je předpoklad, že z jiných krajů postoupí více skupin a navíc bude následovat ihned po náročném dni Šostýnské Venuše, jejíž pořadatelé svými výše zmíněnými, tentokrát prokazatelnými počiny jasně dávají najevo, že za peníze z dotací nebudou pomáhat propagovat úspěšnější konkurenci, a když náhodou, tak jedině v případě nouze. I nám se někdy stává, že v prvních kolech postupovek je soupeřů méně, ale to není proto, že bychom sami ovlivňovali podmínky. Důvody jsou jednoduché, že se buď nepřipravili, či je jim líto peněz a času, nemůžou ovlivnit účast kvalitní konkurence, nebo jsou prostě jen pohodlní. V této chvíli již víme, že naši dospělí tanečníci z Thary DC letos budou z postupových regionálních a zemských kol opět obhajovat v Praze titul Taneční skupina roku z předešlých let a juniorky, včetně tanečnice na vozíčku Karolínky Dejové postoupily do nejvyšší soutěže Czech Dance Masters i mistrovství republiky Oriental, kde jen juniorky zabojují se sedmi choreografiemi od sól, přes dueta až po formace.
Závěrem ještě podotýkám, že férový vedoucí kolektivu ví, že konkurence pomáhá zvyšovat výkony. Už z dávných pohádek známe poučení, že jít uhlazenou cestou je sice příjemné i pohodlné, ale pocit z překonání překážek je více povznášející a vede k těm pravým úspěchům. Ta uhlazená cesta totiž vede jen tak daleko, jak daleko je schopen ten, kdo ji našel, ještě dále uhlazovat. Zkrátka, kdo má ambice vyhrávat i jinde než jen v Kopřivnici a zdravé sebevědomí, najde si férové soutěže, a tak i svou nezmanipulovanou cestu.
Mirka Břusková
za Thara DC Kopřivnice
Křížem krážem domečkem
V úterý 17. 5. v odpoledních hodinách se začal plnit velký sál a všechny přilehlé prostory Katolického domu Kopřivnice. Tváře dětí byla rozzářené a mírně nervózní, tváře rodičů a prarodičů usměvavé. V 16 hodin byla zahájena přehlídka činnosti kopřivnického domu dětí a mládeže. Na akci Křížem krážem domečkem se předvedlo celkem 162 dětí ve věku 3 až 17 let se svým vystoupením. Jednalo se především o malé tanečnice, tanečníky z Luba dance a Street dance, Pole dance, břišní tanečnice Amirah, aerobic, mažoretky a Capoeiru. Nechyběli ani hosté se stepem. Celým odpolednem provázeli Honza a Klárka. Všechny děti byly velmi šikovné a vystupovaly s obrovským nasazením. Diváci v sále si tak mohli nejen užít příjemný estetický zážitek, ale rovněž se zamyslet nad tím, co všechno naše děti zvládnou. Nelze opomenout Karolínku na vozíčku, která si svá taneční vystoupení vždy užívá na 100 % a je nedílnou součástí našeho tanečního kroužku. Při pohledu na tříleté děti se divák rozněžnil, při vystoupení dívek na tyči Pole dance zase tajil dech a žasnul. A tady jsem žasla i já. Vždyť Barča, která předvedla úžasnou sestavu na tyči, je malá Baruška, která před sedmi léty jako prvňačka začínala v aerobiku pro začátečníky u mě. A takto šikovných dětí máme v kroužcích DDM Kopřivnice cca 1 000.
Závěrem tedy velké poděkování našim dětem a rovněž našim externím vedoucím, kteří se dětem věnují ve svém volném čase. Díky a jen tak dál. Vždyť vaše společná námaha se vyplatí. Pokud někdo z veřejnosti snad o tomto pochybuje, je srdečně zván na Křížem krážem domečkem 2017.
Mgr. Eva Müllerová,
ředitelka DDM Kopřivnice
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
