O (ne)úctě k našim předkům

Část II. Čestní občané a významné osobnosti města

Kromě projevů neúcty k obětem okupace se však setkáváme s podobným přístupem i k dalším osobám – čestným občanům a významným osobnostem města.

1/ Během doby jsem nabyl přesvědčení, že zájem města o ně končí zpravidla jejich úmrtím, nebo již samotným jejich oceněním, pokud jim bylo uděleno posmrtně. Projevuje se to zejména v nezájmu o místa jejich posledního odpočinku. Uvedu alespoň jeden případ.

V letech 1871-1908 působil v Kopřivnici jako první nadučitel na pětitřídní škole Leopold Vícha, který byl později jmenován i jejím ředitelem. Byl nejen vynikajícím učitelem, ale i osobou všestranně veřejně činnou, zejména výborným hudebníkem a sběratelem lidových písní. Aktivně také vystupoval proti snahám o germanizaci Kopřivnice. Dne 14.3.1898 jej obecní zastupitelstvo jmenovalo čestným občanem obce. Zemřel 21.11.1921 a je pohřben na kopřivnickém hřbitově v hrobě č. 85. (Tabulka s číslem se během doby někam ztratila.) Jeho hrob působí velmi smutným dojmem, je zanedbaný, nikdo o něj léta nepečuje. Pomník chátrá, jedinou „ozdobou“ je zde navezený štěrk. Jak dlouho ještě potrvá tento neutěšený stav? Necítí město k pomníku Leopolda Víchy alespoň trochu morální odpovědnosti?

2/ Pozornosti si rovněž zaslouží způsob, jakým vedení města přistupuje k udělování čestného občanství a titulů Významná osobnost města.

Muzejní letopisecká komise podala MÚ v letech 2007-2009 šest podnětů k tomuto ocenění. Rada města návrhy vzala na vědomí s tím, že v roce 2009 není dána k takovému ocenění vhodná slavnostní příležitost. V příštím roce nebylo dost vhodné ani 100. výročí povýšení na městys, jak jsem též upozorňoval v článcích z 20.1.2011 a 24.3.2011. Teprve v roce 2012 rada města za nejvhodnější považovala právě až 94. výročí Dne vzniku československého samostatného státu.

Vedení města jsem 8.4.2012 navrhl úpravu ne zcela vyhovujících Zásad pro udělování čestného občanství a cen města, aby kromě jiného umožňovaly udělení titulu Významná osobnost také in memoriam. Ale návrh byl odmítnut. MÚ obdržel do dubna 2012 12 návrhů na ocenění, z toho sedm na udělení čestného občanství a pět na udělení titulu Významná osobnost města, a to v devíti případech in memoriam (tj. na paměť čili posmrtně). Rada města zřídila komisi na jejich projednání v čele se starostou. Komise vždy po jednom návrhu z každé skupiny zamítla, přestože byla oprávněna toliko předložit radě města návrhy na rozhodnutí. Radě to nikterak nevadilo a 12.6.2012 pak doporučila zastupitelstvu města udělit 6 čestných občanství a 4 tituly Významná osobnost města, avšak vesměs bez uvedení in memoriam, přestože naživu z nich byla jen jediná osoba.

O dvou zbývajících návrzích rada nerozhodovala. Zastupitelstvo města rozhodovalo o návrzích 21.6.2012. Tehdy sice k návrhu zastupitele schválilo dílčí novelu uvedených zásad, takže již umožňovaly udělit zemřelým osobám titul Významná osobnost in memoriam, ale vzápětí nato schválilo beze změny doporučení rady města postrádající jakoukoli zmínku o této formě ocenění. (Přitom ještě 19.6. 2008 bylo čestné občanství in memoriam uděleno zemřelým osobám bez sebemenších problémů.) A když jeden ze zastupitelů navrhl, aby čestné občanství, dříve zamítnuté komisí, bylo uděleno také Ing. Milanu Galiovi, známému dřívějšímu šéfkonstruktéru v Tatře, čestnému občanu Příbora, zastupitelstvo město rozhodlo, že o tomto návrhu rozhodovat nebude. Přitom podle citovaných zásad projedná návrh (rozuměno každý) na ocenění města v souladu s jednacím řádem. Takže o dvou zbývajících návrzích na ocenění města ani dosud nebylo rozhodnuto. Znamená to, že z projednaných 10 návrhů na ocenění města bylo v souladu se zásadami rozhodnuto pouze v jediném, kdy čestné občanství bylo uděleno dosud žijící osobě.

Na všechna tato pochybení jsem upozorňoval v článku, který vyšel v KN koncem prázdnin 23.8.2012. Potom 3.9.2012 jsem se snažil vedení města podrobně vysvětlit rozdíly mezi oceňováním osob dosud žijících a zesnulých. Poslední možnost k nápravě se vyskytla na zasedání zastupitelstva 20.9.2012. Ale, jak jsem předpokládal, nebyl zájem tyto chyby uznat a napravit. Nic se nezměnilo. O tom jsem se zmiňoval ještě v posledním článku z 25.10.2012. A shodou okolností právě tehdy se celý tento proces dokončil. Devět zesnulých občanů bylo slavnostně oceněno jako dosud žijící.

Přestože jde již o záležitost staršího data, nelze se o ní nezmínit, neboť není vyloučeno, že také příští rozhodování v této významné záležitosti nedopadne stejně.

*

Jako občan Kopřivnice a člen Muzejní letopisecké komise jsem se snažil dosáhnout toho, aby se jména všech obětí okupace konečně dostala na opravený pomník padlých a aby udělování čestných občanství města a titulů Významná osobnost města probíhalo bez nežádoucích pochybení. Bohužel ke všem mým připomínkám a návrhům se vedení města během dvou čtyřletých funkčních období stavělo negativně. Stejně tak deska tatrováckých obětí je již devět a půl roku mimo dosah veřejnosti. Jak se zdá, ve všech těchto směrech je náprava v nedohlednu. Ale jestli se někdo domnívá, že úctu k našim předkům lze projevovat též podobnými projevy neúcty, pak se hluboce mýlí.

JUDr. Milan Chalupa



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.