Komunikace s puberťákem

První listopadový čtvrtek proběhla ve škole svaté Zdislavy beseda pro rodiče s názvem „Komunikace s puberťákem“. Paní učitelka Renata Kopecká připravila třídu s pohoštěním a inspirativními knížkami na lavicích. Na její pozvání přijela Mgr. Silvie Quisová, Ph.D. ze Slezské univerzity v Opavě, která se zabývá psychologickým poradenstvím, psychoterapií, skupinovou supervizí i lektorskou činností.

Přednášející měla připravenou prezentaci, která provázela naši besedu. Malé opakování fyzického a psychosociálního vývoje člověka v úvodu přednášky přispělo k porozumění, čím si naše dospívající děti procházejí. Zvláštní pozornost věnovala „krizím“ v oblastech tělesnosti, sexuality, identity a autority. V naší výchově by podle slov přednášející měly převládat přísnost a láska. Vyzývala nás také, abychom dávali našim dětem „injekci“ v podobě informace „jsi dobrý“. Máme hledat chyby na sobě a na našem puberťákovi klady. Lektorka Silvie Quisová nás zapojovala do diskuze a reagovala pozorně na naše dotazy. Její povídání bylo proloženo zkušenostmi odbornými i historkami s vlastními puberťáky.

Celou besedu provázela příjemná nálada a touha porozumět našim dospívajícím dětem. Ujistili jsme se, že ty naše puberťáky máme stále rádi, chceme se učit s nimi komunikovat a nikdy to nevzdáme.

Za všechny zúčastněné rodiče děkuji za organizaci besedy a pozvání výborné přednášející.

Lenka Macková



Blešák – Paní redaktorko, chcete interview?

Nevím, co mě to napadlo. Možná jsem zatoužil být slavný a dostat se na stránky novin. Otázku v titulku jsem položil paní Daně Hoďákové v sobotu 28. 11. ve velkém sále Katolického domu v Kopřivnici s tím, že se jí rád vyzpovídám ze zážitků a z pocitů z blešího trhu pro místní periodikum.

Odpověď redaktorky Kopřivnických novin byla asi takováto: „Není třeba, článek si napíši sama, ale vidím, že jste velmi spokojený návštěvník.“

Tuto akci, kterou mívají novináři v hledáčku svých fotoaparátů – loni paní Hromočuková z Deníku – vyhledávám s radostí. Nejdříve oběd v tamní restauraci a pak jen pár kroků přes chodbu do místa konání. Protože rád obdarovávám ty své „dobré lidi“, měl jsem nedlouho před Vánoci jedinečnou příležitost. A co jsem nakoupil za tuze levný peníz? Pro přátele plyšovou veverku a obrázek, pro sebe čepici na zimu a tradičně knížky. Děkuji těm, bez nichž bych tyto a podobné věci určitě nezískal.

Stanislav Hlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.