Zlá doba
Už jsem psal o Kopřivnici mockrát. Mockrát jsem zmiňoval ty krásné věci, které tady máme, ale i ty odporné. Naštěstí se to tady skoro udržuje v poměru 6 ku 4, což je ještě v pořádku. Nebudu však řešit ani zahraniční dělníky, ani semafory, ani bezdomovce, narkomany, muzeum, taxíky, chodníky, kulturu, divadlo, knihovnu atd. Dnes bych chtěl poukázat na období.
Mám rád podzim, ale tento rok se něco zvrtlo. Nevím sám, čím to je. Všichni mají problémy, které vyplouvají na povrch. Všichni řeší minulost. Opírají se o ni jako o nestabilní zeď – přitom se snaží prokousat do budoucnosti. Někteří kradou. Někteří mají vyvrácený vozík a spí na zemi. Většina pije přemíru alkoholu. Všichni jsou tak trochu víc šílení…
Pár měsíců zpátky jsem nic takového neviděl a nevnímal. Přišla zlá doba. Je to tak. A to je můj odkaz v dnešním fejetonu. Jak stojí na jedné popelnici poblíž polikliniky. „Nebylo a nebude, jenom je.“ Tak hlavu vzhůru a lepšit ty špatné dny. Děkuji za Váš čas.
Ondřej Bezstarosti
Míša aneb Nikdy neříkej nikdy
Míša je půvabná dívka nebo mladá žena. Když jsem ji spatřil poprvé, byla děvčetem s úžasně jemnou tváří a plachýma pomněnkovýma očima.
Pak jsme se vídali často, někdy i denně, právě tam, kde pracovala, ale kolegové jsme nebyli. Pevně jsem věřil, že tento prazvláštní příběh bude jako nekonečný seriál. Míša ale začala pracovat jinde, o mnoho kilometrů dál. Zůstal smutek a prázdno, už ji nikdy nebudu vídat.
Má však ráda kolektivní sporty, jeden aktivně provozuje, na další se chodí dívat. Znovu jsem ji našel.
Tahle Míša, stejně jako všechny Michaely, slaví v říjnu svůj svátek a slíbila, že si ode mne, tak jak před rokem, vezme nějakou malou pozornost.
Stanislav Hlas
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.