Turisté děkují Porubovi
Turisté v Kopřivnici mají dávnou tradici. Už na sklonku 19. století vyvíjeli činnost, tenkrát však ve Štramberku pod patronací MUDr. Hrstky. Osamostatnili se až počátkem třicátých let století dvacátého. Kopřivnický klub turistů pod vedením Emila Hanzelky fungoval do války, v padesátých letech, kdy jeho činnost byla násilně přerušena, pracoval pod hlavičkou ČSTV.
Oživení se dočkal až 17. ledna 1999, kdy místní nadšenec Josef Poruba s několika podobnými nadšenci klub obnovil. Z tehdejších 34 členů je jich dnes 156! Za 16 roků působení vyvíjel klub bohatou činnost. Předseda Josef Poruba se svými kolegy ve výboru se snažil navázat na aktivity svých předchůdců. Byl obnoven pochod „Lašskem a Valašskem“, zaveden nový pochod „Naučnou stezkou okolo Kopřivnice“, „Noční pochod do Štramberku“. Členové KČT Kopřivnice se podíleli na brigádách na chatě Skalce, opravě hradu Šostýna, opravě Raškovy vyhlídky. Každoročně je vypracován plán turistických akcí na celý rok, ve kterém dominují vícedenní letní nebo jarní zájezdy. Aktivity klubu jsou zaměřeny i na pořádání výstav a besed se zajímavými lidmi, na poznávání historie naší země. Přednášky jsou pak doplňovány následnou turistickou akcí. Zimní měsíce jsou obohacovány lyžařskými zájezdy a promítáním diapozitivů i filmů. Nedílnou součástí činnosti klubu je také pořádání společenských a sportovních akcí, např. turnaje v bowlingu, stolním tenise, šipkách. Veškeré akce klubu jsou volně přístupné široké veřejnosti. O svých akcích klub informuje na třech nástěnkách ve městě.
Největší zážitek snad byl Poslední puchýř 2011. Akce se zúčastnilo celkem 1353 turistů ze čtyř zemí a byla dosud nejúspěšnější v celé historii Posledních puchýřů v republice. Však také předseda poděkoval všem 140 dobrovolníkům z řad členů i nečlenů, kteří se na akci organizačně podíleli.
Myslím, že výbor pod Pepovým vedením dokázal, že turisté v Kopřivnici byli už za Rakouska, za první republiky i po válce a v posledním roce 20. století znovu ožil. Je skutečností, že předseda potřebuje k naplnění svých plánů další členy výboru. A oni potřebují předsedu.
(Pokračování v příštím čísle)
Josef Adamec
Patrně mi něco uniklo,
ale... potřebovala bych vysvětlení. Žiju v nějakém městě. Pracuji, platím daně... a ráda bych se dostala bezpečně z bodu A do bodu B, v mém případě nejčastěji ze sídliště Jih na sídliště Sever nebo do centra města a zpět. Jenže netuším jak, protože - v našem sídlištním městě, kde komunikace jsou zcela jistě vybudovány pro obyvatele města, jsou v rámci těch sídlišť cedule, že v zimě se chodníky neudržují. Nerozumím tomu, protože já, a nejen já, jsem občanem města i v zimě, žiju a pracuji i v zimě a o tom, že sídliště je obydleno lidmi, ví zcela určitě i úřady, nebo ne? Nikdy nikdo mě neinformoval o tom, že bude nutno sebou praštit dvakrát na chodník, když chci někam dojít, protože se v zimě chodníky neudržují... Pokud se tedy na věčném náledí nechci přizabít, použila bych místní dopravu. Logicky - jedno přepravovadlo asi zamoří město méně zplodinami než mnohá osobní auta, nehledě na to, že auto nemám, stejně jako mnoho dalších lidí. Ale místní doprava neexistuje. Nerozumím tomu, protože na městská sídliště autobusy veřejné autobusové dopravy nezajíždějí, což jistě úřady vědí, nebo ne? V nouzi nejvyšší volám taxi. Ten dobrý muž na dispečinku mi s lítostí říká, že auto nepošle, protože jeho kolegové jsou plně vytíženi, neb i další obyvatelé města se potřebují dostat do práce, k lékaři atd. Ať počkám hodinu a pak se uvidí..., tomu rozumím. Proč by měla taxislužba suplovat služby a infrastrukturu města. Jenže jsem zase tam, kde jsem byla..., takže znovu - patrně mi něco uniklo. Přemýšlím, co s těmi chodníky - že bych založila iniciativu Chodníková domobrana? Povolala šerpy, kteří by přenášeli obyvatele našeho města na zádech tam, kam potřebují? Anebo, slovy klasika, „že by soudruzi z NDR někde udělali chybu“?
Mgr. Ludmila Karlíková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
