Podšostýnské rozjímání 4 - Dědina
(Dokončení z minulého čísla)
To se - už jen pomyslně - blížíme k centru bývalé - poetické staré Kopřivnice. A jaké by to bylo centrum bez dřevěného kostelíku, hřbitova za kamennou zdí a bez školy, se spletí úzkých uliček a malých dřevěnic? Vše je v našich vzpomínkách úhledně seřazeno pro kouzlo vzpomínání. Kromě několika milých detailů, jež nám tu zbyly, nejde nepřipomenout i krásu architektury bývalého fojtství s památeční „Fojtovou lípou“, dnes proměněného v půvabné regionální muzeum, s uklidňujícím výhledem na stráň Bílé hory na straně jedné, zdravící se s vršky protějších Brd naproti.
Ve svých prostorách skrývá nejen řadu neocenitelných pokladů, ale i poklad největší - malou sošku Šostýnské Venuše nalezenou při vykopávkách v místech starodávného hrádku, chránícího před léty malou moravskou ves. Věřte, je to pravda, držela jsem ji skutečně ve své dlani.
Věra Horáková
Pomáhat a chránit
Od 1. září 2014 pozorujeme na ulicích Sokolovské, Dukelské a Kpt. Nálepky zvýšený pohyb hlídek Policie ČR, kontrolujících parkovací karty a trestajících ty "nehodné". Nedivím se, že sem jezdí několikrát denně, vždyť je to jednoduchý přivýdělek do policejní pokladny. Vše je ale v souladu s literou zákona. Rada města totiž schválila systém parkování, jehož záměrem bylo rezidentům ve vybraných ulicích ulehčit život motoristy. V jedné z těchto ulic bydlím a zamýšlím se nad přínosem tohoto opatření pro mne.
Musel jsem si vyřídit parkovací kartu. Za to dostávám možnost ponechání auta ve své ulici v době, kdy to nepotřebuji, protože jsem v práci. Když se odpoledne z práce vrátím, prázdná zóna zákazu stání se postupně plní samotnými rezidenty a já v podstatě o své místo bojuji jen s majiteli stejných povolenek. Tak to platí od 7 do 18 hodiny a jen pondělí až pátek, kdy i náhodně zbloudilý motorista nebo návštěva musí mít alespoň na tři hodiny nastavený parkovací kotouč. O víkendech, kdy by přece jen mohli do města přijet nějací přespolní řidiči a zablokovat stání místním obyvatelům, zákaz parkování v zóně neplatí. Koho tedy tento paskvíl, vypracovaný odborem rozvoje města, brání a před kým?
Policie má ve znaku heslo „Pamáhat a chránit“. Byl bych rád, kdyby měla čas a chuť chránit mne před zloději, vandaly, narkomany, vykonávat preventivní činnosti a nemrhala silami na perzekuci a nesmyslná nařízení několika úředníků zcela jistě bydlících v jiných lokalitách města než těch, o které jeví takový bohulibý zájem. Město by tím ušetřilo prostředky na tisk povolenek a zbytečné nové dopravní značení.
Odbor rozvoje města by se ovšem mohl zamyslet nad tím, proč Finanční úřad, který všichni platíme ze svých daní, má vlastní velké parkoviště s trvalým zákazem stání pro všechny, mimo zaměstnance úřadu, a to včetně sobot a nedělí. Nemůže se radnice kvůli nedostatku parkovacích míst s „finančákem“ domluvit na časově omezeném volném stání mimo jejich pracovní dobu? Stálo by to jen dodatkovou tabulku s vyznačením hodin a dnů.
Ing. Jiří Gavlas
Čínská zeď a vyšší princip mravní
Spojení těchto slov se zdá pro text v Kopřivnických novinách nepatřičné. Pro výstavbu zídky zamezující chodcům průchod (dnes velmi frekventovaný) mezi poliklinikou a obchody ve „staré kachlovce“ na Štefánikovu ulici se však jeví více než výstižné. Čínská zeď byla za velkých obětí postavena, aby zabránila vstupu Mongolům do Číny. Výsledkem bylo to, že se Mongolové nakonec stejně do Říše středu dostali, navíc tam založili dnešní město Peking. Vyšší princip mravní vyjadřuje zásadu, že i když je něco „po právu“, může to být v rozporu s lidskými mravy. Ale morálka by měla vítězit a nemusí to vůbec přitom být v rozporu s právem. Kdo sledoval výstavbu kolem polikliniky, jistě souhlasil s rozšířením přilehajícího parkoviště a zkultivováním celého prostoru, příjemně započatého rekonstrukcí parku E. Beneše a Štefánikovy ulice. Na vzniklou promenádu tento prostor a jeho úprava logicky navazovaly. A najednou čínská zeď… Využití, lépe zde však asi zneužití, svého vlastnického práva k pozemku k omezení každodenního průchodu stovek občanů nejen Kopřivnice a žáků škol ke svému prospěchu - to je právě ten rozpor práva a morálky. O společnosti podnikající ve zdravotnictví bych si myslel, že bude k morálním principům přihlížet více než v jiných oborech. Tvrzení, že se tak děje pro bezpečnost chodců, je jistě více než komické a nelze ho brát vážně. Zvýšení bezpečnosti na tomto místě lze řešit jinak a levněji. Podrobné stavebně-technické zdůvodňování přesahuje rámec i účel tohoto článku.
Byl jsem se podívat na práce studentů architektury, kteří, nezatíženi lokálními zájmy a zvyky, navrhli pod vedením již zkušených místních i univerzitních odborníků urbanistická a stavební řešení různých míst našeho města. Některé návrhy jsou jistě poněkud odvážné a pro krátkost času, který měli zpracovatelé k dispozici, nedotažené, všechny však byly podnětné. Co však bylo na první pohled zřejmé, byla snaha řešitelů dát prostorům a stavbám, kolem nichž denně nevšímavě chodíme, nový smysluplný účel a otevřít je a vzájemně propojit ve prospěch jejich uživatelů – tedy nás občanů. Čínská zeď u polikliniky sleduje náš neprospěch. Protestujme. Bohdan Bartoš, občan Kopřivnice
Lavičky na sídlišti Sever
Jsem důchodkyně se ztíženou pohyblivostí. Při delší chůzi potřebuji několik minut odpočinku, abych mohla dále pokračovat k vytčenému cíli. K tomuto účelu by měly sloužit lavičky. Například ty, které jsou umístěny před obchodním centrem na sídlišti Sever. Ty jsou však většinou obsazeny převážně nepřizpůsobivými občany, kteří zde ve větší míře požívají alkoholické nápoje, nebo jeví známky zfetování. Pod jejich vlivem pak nešetří vulgárními pokřiky na kolemjdoucí. Lavičky a jejich okolí jsou znečištěny, poplivány, kolem je spousta odpadků, které po okolí roznášejí psi. Není vzácností vidět tyto lidi spící a pomočené. I při vstupu do samoobsluhy je cítit pach moči. Nemyslím si, že jsem netolerantní. Ale posadit se zde, nebo dokonce si sníst třeba zakoupený nanuk se mi opravdu štítí.
Samostatnou kapitolou jsou maminky s dětmi, školky na vycházce, nebo školáci procházející tudy do blízké školy. Jaký vzor si odnesou? Budou tento způsob chování pokládat za normu, když je toto tolerováno dospělými a bohužel i příslušnými orgány?
Dovoluji si navrhnout řešení. Ještě před pár lety byly lavičky většinou před každým vchodem do domu. Sousedé i kolemjdoucí si mohli kdykoliv sednout, popovídat si, nebo si odpočinout. Protože byli před svým domem, na očích svým sousedům, nikdo si takové chování nedovolil. Snad by stálo za úvahu zmíněné lavičky takto přemístit před bydliště těchto spoluobčanů. Věřím, že by to bylo k prospěchu oběma stranám.
Možná by stačilo, kdyby se zmíněné osoby, např. na výzvu městských strážníků, podílely na úklidu této, ale i dalších podobných lokalit.
Žiji v Kopřivnici 55 let. Mám naše město ráda. Vážím si všestranného vyžití kulturního, sportovního a dalších aktivit. Máme nádherné okolí. Není tomu tak všude. Proto mi záleží také na čistém a kultivovaném prostředí pro všechny občany.
Vždyť naše město je i jejich domov!!!
Magda Macíčková
Opět kostky
Dočetla jsem se v Kopřivnických novinách, že skupina architektů chystá kostkám, zbylých po rekonstrukci ulice Štefánikovy, nový osud. Po kritice, kdy jsem poukázala na nevhodnost kostkové dlažby pro pěší chůzi, se opět vynořil jeden z nápadů, jak se kostek zbavit.
Prý nebude kostkami vydlážděna hlavní pěší komunikace vedoucí ke kulturnímu domu, ale jen přilehlé chodníky. Právě ty by měly sloužit jako klidová zóna, kterou by měli využívat hlavně starší lidé a maminky s kočárky na svých pravidelných procházkách. A jsme opět u jádra věci. Povrch z dlažebních kostek je pro takovéto účely absolutně nevhodný.
Cožpak se musí radnice zbavit kostek za každou cenu? Radní a pánové architekti se po chodnících z kostek zřejmě procházet nebudou. Doporučuji jim, aby své nápady nejdříve konzultovali se svými manželkami, matkami nebo babičkami, když nejsou ochotni nebo schopni poradit se s těmi, kdo budou jejich výmysly užívat.
Na závěr bych chtěla položit otázku: Neustále se nám prezentuje nějaká skupina architektů, která si z našeho města dělá pokusného králíka pro své představy. Nemá snad město svého architekta a patřičné odborné útvary, které mají takovouto činnost v popisu práce?
Dagmar Thomková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
