Generace negenerace
Procházel jsem se po městě, když jsem míjel náš slavný nový semafor. Stará žena, které už nesloužily nohy, dostala na přechodu zelenou. Lidé ji míjeli. Spěchali do svých životních cílů jako křečci za jídlem. A stařenka byla v půlce, když auta dostala zelenou. I ta auta spěchala za svými cíly, jako ti křečci. Stařenka měla co dělat, aby přechod zdolala. Viděl jsem to z dálky a jen kroutil hlavou, proč tam ten semafor je. Jasně, chápu, asi to zdokonaluje dopravu před kruhovým objezdem. Zdokonaluje to snad životy chodců?
Šedesát procent lidí semafor stejně ignoruje, a když nejede auto, tu cestu přejdou. Těch šedesát procent lidí už i předtím čekalo, až žádné auto nepojede. To je prostě fakt. Nejsem matematik, možná prostý sloupkař či spisovatel, ale věci jsou prostě takové.
Tímto proti ničemu nechci bojovat. Jen chci poukázat na to, jak absurdní mi přijde jedna věc. Tito staří lidé kdysi bojovali za to, abychom my měli lepší zítřky. My, generace negenerace, která jim potom zbytečnostmi ztěžuje život. No, není to hloupé? A to se týká všeho. Nejenom Kopřivničanů.
Ondřej Bezstarosti
Podšostýnské rozjímání 4 - Dědina
Přejděme ve vzpomínkách i několika pomyslných krocích z ulice „nový kopec“ na malé prostranství připomínající středověkou náves a snad ještě i dnes některými pamětníky zvanou jako „dědina“. Prostranství ohraničené železným zábradlím sloužilo též jako tržiště, ale i jako miniaturní „parkovišťátko“. Ten malý, pro mnohé ale zajímavý a starý úsek města připomínal atmosféru doby, která už dávno minula. Tak trochu ji narušovala - snad jen na tehdejší dobu - moderní a velká prodejna železářství „U Hanzelků“. Dobře zásobený obchod se vším, co vyžadoval chod každé domácnosti. Od škrabky na brambory po všechny druhy nářadí, které vyhledávali hlavně muži.
Stačilo jen pár kroků a nemohli jste minout mezi řadou domků známou pekárnu „U Krestů“. Pekařství letité s nenapodobitelnou vůní sušených hrušek a míchaného těsta, bez jehož služeb se v Kopřivnici neuskutečnila po desítky let snad žádná svatba. A jen o kousek dál vidím přízemní stavení s malou předzahrádkou. Pravidelně se před ním v poválečných dobách až do let sedmdesátých vinul po úzkém betonovém chodníku zástup trpělivých žen čekajících před výsekem masa „U Holubů“.
A tam, kde se říčka jen málo zatáčela, byla překlenuta dřevěnou lávkou. To abychom se mohli suchou nohou dostat do zahradnictví „U Klemešů“ s řadami skleníků, odkud voněla teplá hlína, ale též pro krátké popovídání s jeho paní majitelkou. Vzpomínám, že projít přes dřevěnou, ne právě širokou i mírně se houpající lávku býval pro mne v dětství nemalý oříšek. Následovala část města pro Kopřivnici snad nejtypičtější. Místo, kudy protékala tichá Kopřivnička pod uklidňující a sytě zelenou klenbou krušiny, jasanů, olší i černého bezu, s doprovodem nízkých stavení s malými zahrádkami.
(Pokračování v příštím čísle) Věra Horáková
Dobře to dopadlo
V sobotu 30. 8. po 22. hodině večer mohli občané slyšet padat kameny. To každému včelaři, pořadateli včelařského dne, spadl kámen ze srdce, když skončila akce BEZ MEDU TO NEJDE. Během celého dne se přišlo do areálu muzea Na fojtství podívat asi tisíc návštěvníků z Kopřivnice, blízkého a širokého okolí. Místní včelaři připravili den plný poučení, zábavy, dobrot, medu a medoviny. V „přednáškovém“ sále byla výstava včelařských pomůcek, nářadí, časopisů, knih. Na plátně byl prezentován včelařský web naší základní organizace, promítnut film o včeličkách. A hlavně. Bylo připraveno 13 sklenic medu a 7 vzorků medoviny, které mohli občané ochutnávat a porovnávat. Tato akce se setkala s velkým ohlasem, neboť se do ní aktivně zapojilo 156 degustujících, kteří svému favoritovi odevzdali platný hlasovací lístek. Kolik bylo těch ostatních, nevíme. K našemu překvapení se líbila i ukázka práce v živých včelách. Ti, co našli odvahu a připojili se, nakonec zjistili, že včeliček se vůbec nemusí bát. Trošku nakoukli do tajů života včel. Věřím, že se dověděli i něco nového. Ale ne jen o poučování byl celý den. Vystoupení pěvecké skupiny Ogaba, tanečníků ze ZUŠ Zd. Buriana, brněnské hudební skupiny BUST-ART a zvláště pak rocková kapela SUNAR se velmi líbily. Děti se mohly vyfotografovat, zaskákat na trampolíně, zatančit na své diskotéce. Dospělí si mohli vyslechnout přednášky o včelích produktech a výrobě medoviny. Dobře bylo připraveno i občerstvení, pivo, nealko, maso na grilu, guláš, medovníky, medovina, perníky a další pochutiny. Každý si určitě vybral. Na 60 ochotných sponzorů, kterým tímto ještě jednou moc a srdečně děkuji za jejich dary do tomboly, připravili návštěvníkům překvapení. Ti, co si zakoupili losy, se mohli těšit z krásných cen, a opravdu pěkných, pokud se na ně usmálo štěstí, což se mnohým podařilo. Přítomnost pana Mgr. Sciskaly, místopředsedy ČSV, předsedy M. Segeti a jednatelky M. Bučánková z Okr. org. ČSV a místostarostky Dagmar Rysové byla příjemná a organizátory velmi potěšila. Závěrečný koncert skupiny SUNAR, který sledovaly skoro dvě stovky vytrvalých návštěvníků, byl skvělou tečkou za úspěšným dnem. Reakce a pochvalná slova organizátorům v průběhu celého dne toho byly důkazem.
Na závěr děkuji kolegům včelařům, kteří se podíleli na přípravě, průběhu a závěrečném úklidu po akci. Kamarádům včelařů, kteří se postarali o občerstvení. Také účinkujícím, kteří se postarali o skvělou zábavu. Více informací o nás i našich akcích můžete najít na webu – včelaři Kopřivnice.
Oldřich Němec, předseda ZO ČSV v Kopřivnici
Předvolební souboj
Vážený pane Havle,
vždy jsem si velice vážil Vašich sportovních úspěchů a toho, co jste v minulosti udělal pro reprezentaci Tatry i města Kopřivnice. Nyní si však s Vámi dovolím polemizovat.
Ve svém článku v KN napadáte Ing. Jalůvku za to, že jako starosta rozhodl o vytvoření muzea v místě ohyzdné, dlouhodobě nedokončené stavby megalomanského divadla. Jako manažer obchodního oddělení Tatry jsem byl svědkem nadšení zahraničních hostů při slavnostním otevření nového muzea. Můj přítel novinář, předseda moskevského Veterán klubu, mi tehdy řekl, že ve světě není mnoho automobilek a měst, které se mohou pochlubit takovou krásou. Sám jsem některá z těchto muzeí navštívil, mj. Porsche Museum. Světoznámý výrobce otevřel svůj důstojný svatostánek teprve v roce 2009. Do té doby mohli Stuttgartští Kopřivnici jen závidět. Ano, máte pravdu, také já bych se přikláněl k historické budově, jakou se chlubí muzeum Bugatti ve francouzských Mylhůzách. Státem zřízené muzeum v halách bývalé textilní továrny je překrásným příkladem skloubení staré architektury s autoveterány. Bohužel si jednak nejsem jist, jestli v roce 1996 TATRA nějakou takovou halu městu nabízela a jednak nelze bez seriózních propočtů tvrdit, že odstranění ekologické zátěže staré výrobní haly a její rekonstrukce by byly levnější než snaha radnice o likvidaci následků nesprávných rozhodnutí z minulosti.
Pane Havle, za jednu z forem „nešťastného“ předvolebního boje považuji i to, když někdo tvrdí, že o tom či onom rozhodoval pouze starosta. Všichni víme, že v naší zemi už zase funguje demokracie. Sebesilnější osobnost starosty tedy nemůže prosadit názor, se kterým by nesouhlasila většina zastupitelů. Vaše strana „Nezávislých“ v čele s p.Telaříkem a některými politickými cestovateli (z ODS do TOP 09 a nyní mezi Nezávislé) si to stále ještě neuvědomuje.
S pozdravem
Ing. Jiří Gavlas, kandidát za ODS
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
