Cesta Ke Křížku neb proč starosta lže?
(Dokončení z minulého čísla)
Proč by mělo město financovat z prostředků jeho občanů nákup plochy pro zřízení čerpací stanice, které provozovatelem město určitě nebude? I toto vzbuzuje podezření na nějaké jiné aktivity než ty, které by byly k prospěchu obyvatelstva našeho města.
Pokud budou občané lhostejní ke konání přestavitelů města, které si sami zvolili, tak by se v budoucnu mohli dočkat ještě mnohem horších věcí. Příkladů je dost, kdy volení představitelé nezodpovědně nakládají s majetkem, který jim byl občany svěřen ke správě. Nejsou řídké ani případy, kdy dochází ke zneužití pravomocí k osobnímu prospěchu.
Ivan Telařík
Včelaři ZO Kopřivnice mají 95 let
Dne 9. 1. 1919 byla v nynější restauraci Pod Kaštany založena včelařská organizace. Toto výročí si včelaři z Kopřivnice, Lubiny a Závišic připomněli na své výroční schůzi. Včely, které jsou prospěšné celé společnosti a přírodě, jsou příkladem pro své chovatele. Nejdříve je bylo možné vidět na Dnu země, které organizoval MÚ v Kopřivnici. Vedle Šustalovy vily jsme měli svůj stánek, který nebyl k přehlédnutí. Naučné panely, pomůcky, medomet i zdobení perníků bylo velkým lákadlem. Nejvíce však uspěl skleněný prohlížecí úl, kde z blízkosti několika centimetrů mohli zájemci pozorovat život včel bez toho, že by hrozilo pobodání. Dětí z MŠ a ZŠ bylo asi 900. Ten samý den byla v Lašském muzeu otevřena výstava z včelařské historie. Tu připravili pánové Šalek a Dvořák. Díky jim za to. Neušla ani pozornosti České televize. S předsedou včelařů byla natočena reportáž o naší ZO. Rovněž tak ukázali již zmiňovanou výstavu. Odvysílána byla v regionálním zpravodajství TV Ostrava.
Dále jsme byli požádáni o účast na akci pro děti MŠ. Ve školce Záhumení se postupně sešlo na 200 dětí, které přišly ze všech školek v Kopřivnici. Tady soutěžily, hrály si, nechaly si pomalovat obličeje. U nás si opět mohly prohlédnout živé včely, ochutnat dva druhy medu. Přišli i školáci a někteří z nich, jak přiznali, ještě nikdy v životě neochutnali med. Také si mohli prohlédnout panel s vosami, čmeláky i sršni. Tatínkové ocenili možnost ochutnat medovinu.
Dále se budete moci se včelaři setkat na akci Den medu - bez medu to nejde, která se uskuteční, pokud to počasí dovolí, dne 30. srpna od 10 hodin v areálu Muzea na Fojtství. Celodenní akce nabídne spoustu zábavy i poučení dětem i dospělým. Je připraven kulturní program, (mimo jiné po 15 letech opět vystoupí skupina SUNAR), naučná stezka, prohlídka živých včel s komentářem, přednášky o včelích produktech, medu a medovině. Návštěvníci budou ochutnávat několik soutěžních vzorků medu (možná i medoviny) a sami určí ten nejlepší. Také si budou moci odnést skleničku medu a další ceny v připravené tombole. Bude připraveno občerstvení. Vstup na akci je zdarma. Těšíme se na vás, přijďte se pobavit.
Více se o akci a včelařích můžete dovědět na webové stránce včelaři Kopřivnice. Určitě se na ni podívejte, budete spokojeni.
Oldřich Němec,
předseda za ZO ČSV Kopřivnice
Chvála včelařství
Měla jsem tu vzácnou příležitost od svého mládí dívat se na ruce včelařů, vnímat a vdechovat vůni sladkých šestihránků. Tím prvním byl můj dědeček. Jeho úly byly na pokraji dosti vzdáleného lesa, přesto za nimi chodíval rád a vytrvale po mnoho let. Později na ruce mého muže - také včelaře. Od té doby, kdy jsem se učila znát práci včelařů a naslouchat jejich zasvěceným disputacím, radám a sdíleným zkušenostem, řadím je do zvláštní kategorie.
Jsou to lidé klidných rukou, bez zbytečných a rychlých pohybů. Ráda a s obdivem pozoruji jeho klid, když „jde do včel“, jak tuto činnost pojmenoval. Zahalen v tajemném oparu včelařského kuřáčku, opatrně a s láskou vysouvá rámek za rámkem a hodnotí stav v úle. Jsou to též lidé zvláštního ražení, vesměs vyrovnaní a nanejvýš oddáni svému zájmu, protože u včelařů se o práci mluvit nedá.
Obklopeni řadou tajuplných výrazů, o kterých – my laici – víme tak málo, nebo vůbec nic, řadí se mezi znalce mezi námi. O mé uši již před léty zavadila slova jako mateří mřížka, co je to oddělek nebo trubčina, co značí slůvko snůška, kdy započne medobraní, jak se včelkám dá pomoci od varroázy a jak se léčí? Co je mateří kašička, jak se vyrábí propolisová tinktura plná léčivé síly a kde se nachází mezistěnka? Jedná se o lidi se základním vzděláním v oboru, nebo „vyučených“ u starých zkušených mistrů-včelařů. Jen se jich zeptejte a oni vám rádi a se zaujetím, podají zasvěcený výklad i o všech medonosných rostlinách. Znají, co včelám darují jívy, olše nebo lísky na pokrajích vod, louky plné pampelišek, které lemuje bílé trnkoví, znají dráhy letu svých včel, jak včela hospodaří v úle s vodou, kdo medový domov střeží i s celou řadou neskonale zajímavých vědomostí. A já si mnohdy začínám uvědomovat, že jim vlastně tak trošku závidím jejich krásný medový svět..
Celý rok - měsíc po měsíci - prožívají se svými včelami. Rok včelařů počíná prosincovým Slunovratem, tedy v době, kdy celá příroda odpočívá. Matka-královna však v teplém shluku své suity a dělnic již počíná klást první vajíčka. V naší rodině se návrat Slunce vždy slavil. Včela medonosná umí přežít bez pomoci člověka již miliony let. Člověk, který citlivě vnímá přírodu, může při jejím pozorování a práci se včelami nahlédnout do úžasného světa užitečného hmyzu. Ať vašemu záslužnému dílu, milí včelaři, žehná Bůh.
Věra Horáková
Indiánský tábor – Záchrana nejvyššího náčelníka
V indiánské vesnici Yucatan spolčené kmeny vyrážejí na záchranu nejvyššího náčelníka, kterého unesly bílé tváře a vrátí ho pouze, pokud se indiáni odstěhují a nechají půdu pro bílé tváře. Jak naše dobrodružství skončilo? Letos se náš první turnus 1. - 15. 7. 2014 konal ve stylu Indiánského tábora na naší táborové základně Olbramkostel. A tak se z našeho tábořiště stala vesnice Yucatan. Děti byly svědky indiánského života ve vesnici. Bohužel také narazily na problém, který měli indiáni s bílými tvářemi. Bíle tváře se vplížily do vesnice Yucatan, a když spala celá vesnice, tak unesly nejvyššího náčelníka i s amuletem, který byl symbolem spojení osmi indiánských kmenů. Kmeny známe jako Bílí medvědi, Černé tlapky, Čitimačové, Hutu, Imasové, Šakalíci, Matakové a Warriové. Náčelníka unesli proto, aby zabránili krveprolití a věřili, že rudé tváře splní podmínky dané bílými tvářemi. Podmínka byla, že vrátí nejvyššího náčelníka, pokud se celá vesnice přestěhuje za řeku Mississippi. Bohužel nepočítali s tím, že pro indiány nejvíc znamená jejich posvátná půda po svých předcích. A tak se kmeny rozhodly nevzdat se a zachránit nejvyššího náčelníka.
A tak začala příprava naučit a vycvičit nové mladé indiány do boje proti bílým tvářím. Chytali se mustangové, střílelo z luku, jezdilo na koni, chystali se indiáni pro získání informací, stopování, lovení bizonů, hod oštěpem a mnoho dalších potřebných věcí pro záchranu nejvyššího náčelníka. Po dvou týdnech příprav se indiáni utkali v boji proti bílým tvářím, aby zachránili nejvyššího náčelníka. Bohužel akce byla neúspěšná. Jediné, čeho indiáni dosáhli, bylo převzetí zprávy od náčelníka, kde je prosil o shromáždění všech kmenů v Yucatanu.
Jelikož nejvyšší náčelník v zajetí měl dost času meditovat a souznít s matkou přírodou, která si uvědomovala podstatu indiánů na světě. Jsou to právoplatní strážci matky Země. Nikdy by ji nedrancovali pro své libido, vážili si ji a snažili se tuto myšlenku sdílet nejvíc, co to šlo. A tak v noci k náčelníkovi promluvila matka Země a za jeho činy mu slíbila proměnu v jakékoliv zvíře.
(Pokračování v příštím čísle)
Miroslav Klimecký, za Pionýr Kopřivnice
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
