Podšostýnské rozjímání 2 – „nový kopec“
(Pokračování z minulého čísla)
Navazoval obchod s charakteristickou vůní papíru, nám tehdejším školákům tolik blízký. Se stohy linkovaných „písanek“ a „početníků“, s výběrem tužek i jiného papírenského zboží. Za pultem zas vidím vedoucího obchodu pana Křižana. Muže elegantního zevnějšku i chování, s hladce učesanými vlasy a havanským doutníkem mezi zuby.
Jen málokdo z nás si dnes už vzpomene na zvláštní názvy obchodů „převratných“ padesátých let. Namísto českého názvu pro nabízené výrobky z papíru to byla NARPA a původní slůvko zpět navrácených dnešním drogeriím – tenkrát CHEMODROGA. Prodejna dětských hraček nesla název ZDAR. Prodejny s těmito prapodivnými názvy stály nedaleko od sebe. Ale přece – býval mezi nimi ještě jeden – s výsekem masa. Jeho malý prostor věčně plný lidí a v pátek navíc s dlouhou a jako had se vinoucí frontou trpělivě čekajících žen a nad nimi červená tabule s názvem MASNA.
Nemohu se nezmínit o jedné z nejznámějších prodejen ve městě, jakou byla drogerie pana Vaváka. Nevelký, ale úhledný prostor, vybavený - tenkrát ještě prvorepublikovým, umělecky zpracovaným nábytkem s řadami šuplíčků s ozdobným kováním, větších i menších zásuvek a regálů, jak si je pamatuje moje paměť. Obchod, vždy dobře zásobený drogistickým zbožím, sloužil zároveň jako parfumerie. Mohl se však stejně dobře chlubit i poradenstvím pro záliby fotoamatérů. O přání početných zájemců všeho voňavého zboží se po léta staral jeho vedoucí pan Vavák se starší paní prodavačkou. Později celý obchod omládl a zároveň získal na popularitě, když přijal mladou světlovlasou dívku Zdeňku. Její dívčí šarm i nadání dobře jednat s lidmi, zároveň s milým úsměvem zajímavě nabídnout, povýšil obyčejný prodej na umění. Nikdy jsem neprocházela okolo známé drogerie bez zájmu, též nemohu nezapomenout na místní říčku protékající pod domkem. S nostalgií vzpomínám na svoji první rtěnku i „Živé květy“, zakoupené ze skromného kapesného.
Po pár krocích si můžeme prohlížet nově opravenou školu - jediný dům, který nám zůstal z celé původní řady. Je jí bývalá německá škola, dnes škola Milady Horákové. V. Horáková
(Pokračování v příštím čísle)
Co na to odbor dopravy?
Při rekonstrukci ul. Družební a zřízení parkoviště pro osobní auta byly posunuty popelnice na nevhodné místo na konci garáží. Tím vznikly dvě křižovatky vedle sebe u školy 17. listopadu. Křižovatkou u popelnic projíždějí auta z 80 garáží, procházejí každý den desítky dětí do školy, maminky s kočárky a dětmi do školky, vede tady chodník pro pěší i postižené na vozíčku, sjezd pro vozíčkáře, z tohoto chodníku přes cestu není vyznačen přechod pro chodce (zebra), případně značka – Pozor děti!, značka Pozor, jiné nebezpečí! Bylo jen otázkou času, až se tady něco stane!
Václaviková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
